NETSOCAN
Číslo 11 --LISTOPAD 2008---Ročník VII.
Pohádky s Michaelou Jílkovou

Michaela Jílková v pořadu Máte slovo (ČT 1, 20. 11., 21 hod.) kočírovala diskuzi o postavení KSČM v naší společnosti. Pozvala si radního, ale i europoslance Miloslava Ransdorfa za jmenovanou stranu, specialistu ex-senátora Mejstříka a pana Jocha, politického vězně z 50. let, učitele střední školy, dělníka. Zapálila pod kotlem a sledovala na manometru stoupající tlak.

Do kotle padaly ingredience, podobně jako to uměli pejsek s kočičkou v Čapkově pohádce: senátních 700 komunistických hříchů, kapitalistické krize, pracovní tábory, Marxův Manifest, dvojí tvář parlamentní strany, vůle voličů, mučení dítěte v komunistickém žaláři..Scházely jen nedostatkové banány a převlečené hubertusy... zkrátka, mučení diváků. Jen další kolo nekonečného seriálu o minulosti, za kterou se všichni stydíme, i když jako její účastníci jsme žili ve světě bez války, v relativním materiálním dostatku, občas pokoušeni mefisty všeho druhu. Jednou s vítězi, jindy s poraženými.

Přišlo mi ale líto našich školáků. Co do jejich hlav mohou vtloukat dnešní angažovaní učitelé společenských věd, jestliže za nimi do tříd přicházejí se svou tragickou pravdou bývalí političtí vězňové? Přinášející sice subjektivní poselství, nicméně v duchu rektálního alpinismu současných školských Dušků. /film Pelíšky/ V zájmu objektivity musím doplnit, že jsem neslyšel, aby v současném comebacku živých svědectví dostal příležitost účastník protinacistického odboje či interbrigadista. Proč nepozvou do školy člověka, který nepatřil do vymezených zákopů, ale přesto této zemi dal všechno?

Na druhé straně buďme vděčni za to, že současné politické garnitury nepřenesly svá bitevní pole za školní brány. To by byl mazec! Dovedete si představit, jak rodiče komentují historické události vykládané podle výsledku voleb? Naše generace ještě nestrávila stále přítomnou delikatesu významu americké a sovětské armády při osvobozování ČSR, a člověk aby myslel na děcka. Konečně, nezazněl tu i názor, že by se měl zrušit dějepis jako školní předmět?

Vzhledem k výslednému „dortu“ není tento nápad zcela nesmyslný. A co tak zřídit kromě rodinných školek i rodinné školy? Ne každý se přece musí naučit počítat v miliónech.


Mioslav Štěrba, Zlín
23. listopadu 2008

NETSOCAN