NETSOCAN
Číslo 11 --LISTOPAD 2008---Ročník VII.
Jak to bylo ve skutečnosti s Pavlíkem Morozovem?

Mezi „oblíbené“ hrdiny komunistické éry řadí její kritici pionýra Pavlíka Morozova, který ve své dětské zaslepenosti a odhodlání sloužit novému režimu neváhal, prý, udávat rodinné příslušníky. S touto dětskou ikonou období kolektivizace, předkládanou jako vzor pro napodobování, se snaží vyrovnat dnešní historikové.

V internetovém žurnále Novosti se nedávno objevily nové souvislosti o životě Pavlíka Morozova:

Pavel Trofimovič Morozov se narodil 14. listopadu 1918 ve vsi Gerasimovka v rolnické rodině. V období kolektivizace se chlapec podle oficiální verze stal aktivním účastníkem boje s kulaky, organizoval a vedl v rodné vsi první pionýrský oddíl.

Oficiální sovětská historie tvrdila, že koncem roku 1931 Pavlík usvědčil svého otce Trofima Morozova, který byl v té době předsedou vesnického sovětu, že prodával kulackým vysídlencům dokumenty s razítkem. Na základě jeho výpovědi byl otec odsouzen na deset let do vězení. Poté Pavlík sdělil informaci o obilí, které ukrýval soused, obvinil manžela své tety za krádež státního zrní a upřesnil, že se uloupené zrní nachází u jeho dědečka – Sergeje Morozova. Povyprávěl o majetku, který před konfiskací skrýval dědeček, a pomáhal ho najít spolu se zástupci vesnického sovětu.

Podle oficiální verze byl Pavlík zavražděn v lese dne 3. září 1932. Vrahy, dle výsledků šetření, byli Pavlíkův bratranec 19-letý Danila a 81-letý Pavlíkův dědeček Sergej Morozov. Pavlíkova babička 79-letá Ksenije Morozová byla označena za spoluúčastnici na zločinu, který měl zorganizovat Pavlíkův strýc 70-letý Arsenij Kulukanov. Během veřejného procesu v okresním klubu odsoudili všechny k trestu smrti zastřelením. Zastřelili i Pavlíkova otce Trofima, který byl v té době v žaláři na severu Ruska.

Po smrti chlapce dostala jeho matka jako náhradu za syna byt na Krymu, a část bytu poté pronajímala. Žena objížděla zemi a vyprávěla o hrdinském činu Pavlíka. Zemřela v roce 1983 ve svém bytě zaplněném bronzovými bystami synka.

Jeho jménem pojmenovali kolchozy, školy, pionýrské družiny a bylo jako první zapsáno do Čestné knihy Všesvazové leninské pionýrské organizace. Pomníky mu postavili v Moskvě (1948), ve vsi Gerasimovka (1954) a ve Sverdlovsku (1957). O Pavlíkovi byly skládány verše a písně, byla napsána stejnojmenná opera, dokonce režisér Eizenstein se pokusil natočit o Pavlíkovi film.

Mýtus vytvořený sovětskou propagandou o „pionýrovi-hrdinovi“ přežil desítky let. Avšak koncem 80. let se objevily publikace, které mýtus o Pavlíku Morozovovi vyvracely. Začaly ho nazývat zrádcem a udavačem, ale i zpochybnily samotný fakt existence člověka s tímto jménem. Především se vyskytly nesrovnalosti v datech jeho narození a smrti. Jeho řeč u soudu, kterou obvinil otce, existuje ve 12 variantách. V podstatě si nelze ani udělat představu o vzhledu Pavlíka Morozova, neboť existují vzájemně si odporující popisy. V řadě publikací se zpochybňuje skutečnost, že chlapec byl opravdu pionýrem.

V roce 1997 správa Tavdinského okresu požádala o obnovení soudního přelíčení ve věci usmrcení Pavlíka Morozova, a na jaře 1999 členové Kurganské společnosti „Memorial“ zaslali žádost Generálnímu prokurátorovi o přehodnocení rozhodnutí Uralského krajského soudu, který odsoudil Pavlíkovy příbuzné k zastřelení.

Svoji verzi historie Pavlíka Morozova podala jeho učitelka Ludmila Isaková. Tuto verzi potvrdil i jeho mladší bratr Alexej. Podle vyprávění učitelky Pavlíkův otec pil a také odešel od rodiny k jiné ženě. Je možné, že právě tímto motivem lze objasnit touhu „pionýra-hrdiny“ pomstít se otci.

Generální prokuratura, která se zabývala rehabilitací obětí politických represí, dospěla k závěru, že vražda Pavlíka Morozova byla čistě zločinným aktem a tudíž její organizátoři nespadají do kategorie obětí s politickou motivací. V dubnu 1999 Nejvyšší soud odsouhlasit závěry Generální prokuratury.

V Čeljabinsku je dodnes dětská železnice pojmenována podle Pavlíka Morozova. Jeho basreliéf zdobí alej pionýrů-hrdinů. Památník „pionýru-hrdinovi“ v Moskvě v roce 1991 odstranili a na jeho místě postavili v parku na Družinnikovské ulici dřevěnou kapli.

Fakta ze života Pavla Morozova
Podle posledních závěrů historiků nebyl Pavel Morozov členem pionýrské organizace. Do Čestné knihy Všesvazové leninské pionýrské organizace byl zapsán teprve v roce 1955, čili 23 let po smrti.

Soudu proti otci se Pavel Morozov nezúčastnil a nenapsal na něho udání. Svědectví o tom, že otec bil matku a nosil domů věci za výdej falešných dokumentů, učinil vyslýchaný v průběhu doznání.

Trestní stíhání postihlo Trofima Morozova nikoli za skrývání obilí, ale za falšování dokladů, které opatřoval pro členy kontrarevoluční skupiny a pro osoby, které se skrývaly před úředními orgány.

(Materiál byl připraven podle informací z otevřených zdrojů).


Mioslav Štěrba, Zlín
23. listopadu 2008

NETSOCAN