NETSOCAN
Číslo 11 --LISTOPAD 2008---Ročník VII.
Jedno zapomenuté výročí

Nedávno proběhlo skoro bez povšimnutí jedno historické výročí. Doby oslav a slavnostních ohňostrojů jsou pryč. 7. listopad je obyčejný den jako každý jiný. V České televizi dávali pár dokumentárních filmů o Leninovi a ruské revoluci. V těchto filmech odhalili pravdu, proč tolik nenávidí tu revoluci. Podle nich je zločin vůbec vytvořit takovou novou společnost. Společnost bez kapitalistů - společnost bez vykořisťování člověka člověkem. Společnost, kde výrobní prostředky patří státu a ve které zisk nejde do kapes pár kapitalistů, ale jde do státního rozpočtu, aby dále sloužil pro rozvoj společnosti. To je hlavní zločin ruské revoluce. To byl důvod pro intervenci expedičních sborů USA, Británie a Francie. Ale už tehdy bylo pozdě - revoluce už nešla zastavit.

Bylo to v roce 1917, před koncem první světové války, když začala Velká říjnová revoluce. Začala sice až v listopadu, ale i tento posuv v čase byl svědectvím zaostalosti ruského carského režimu. Leninovým jménem povstaly milióny lidí, aby změnily svět. A milióny také pro to zemřely. Pokusy nahradit neschopný carský režim začaly hned na začátku roku, když ruští eseři začali svou revoluci. Ta však utonula v hašteření a v boji o moc.

7. listopadu v Petrohradě začala revoluce. Pod velením Lva Trockého povstali námořníci z lodí kotvících u břehu. Zmocnili se Zimního paláce - sídla vlády a zatkli celou vládu. Jak Trocký později řekl, tehdy by stačil jediný pluk věrný vládě, aby revoluce skončila. Ale takový pluk v Rusku nebyl. Lenin byl v té době ve Švýcarsku. Německá vláda pro něj a jeho soudruhy vypravila speciální vlak, který ho dopravil do Petrohradu. Důvody pro to patří k tajemství dějin. Po příchodu Lenina dostala revoluce nový řád. Byly vydány první dekrety nové vlády. Dekret o míru, dekret o půdě. Dekretem o míru odešlo Rusko z bojišť první světové války. V Brestu Litevském uzavřelo s Německem separátní mír - sice velmi nevýhodný pro Rusko, ale potřebný pro vítězství revoluce. Druhým dekretem zajistilo půdu pro rolníky. V carském Rusku bylo tehdy v zemědělství zaměstnáno 80% obyvatel. (v celém Rusku byly jen 3 miliony dělníků). Půda byla v majetku bojarů a šlechty. Novým dekretem dostali půdu ti, kdo na ní pracovali.

Od počátku musel nový režim bojovat o svou existenci. Hned v občanské válce na straně bělogvardějců bojovali i expediční sbory západních armád. Do ruské revoluce zasáhly i čs. Legie. To byly československé jednotky, které bojovaly proti habsburské monarchii na východní frontě. A všechno začalo vlastně omylem, když sovětská vláda nechtěla dovolit našim vojákům návrat domů se zbraněmi. Češi se nedali odzbrojit a rozhodli se probít domů přes Sibiř do Vladivostoku a odtud lodí do Evropy. Postupně ovládli celou sibiřskou magistrálu. I když bojovali proti Rudé armádě, nezapojovali se do bojů přímo na straně bělogvardějců. Jejich jediným cílem byl návrat domů. O jejich neutralitě svědčí i to, že nakonec předali sovětské vládě ruský státní poklad, který se jim dostal do rukou.

Přes to všechno nakonec lid (ano, opravdu ruský lid) zvítězil. Po vítězství stál před vítězi nelehký úkol. Vybudovat z carského zaostalého Ruska moderní stát. Ačkoli bylo nevolnictví zrušeno, (celkem nedávno - pamětníci ještě žili) poměry na vesnici se příliš nezměnily. Ruský průmysl byl na úrovni manufaktur. A to všechno se muselo změnit. A za pár let se Rusko stalo moderní průmyslovou zemí. Systém pětiletek zvedl úroveň ruského hospodářství. První pětiletka zahájila proces elektrifikace Ruska zdůrazňovaný Leninem. Druhá pětiletka zavedla družstevní zemědělskou výrobu. Po smrti Lenina nastoupil Stalin.

Po vzniku Sovětského svazu napsal Karel Čapek v reakci na přijetí stalinské ústavy: "Sovětský svaz není jen nejsvobodnější zemí: je to země vytvářející nový typ demokracie, Sovětský svaz vyzdvihuje vysoko nad štít demokratické zásady, popírané v některých zemích. Hned teď, po uveřejnění návrhu nové ústavy SSSR možno říci, že v dějinách Evropy začíná nová éra. Nová sovětská ústava znamená pokrok pro celý svět. Zejména hluboce na mne působí, že v návrhu nové sovětské ústavy nejsou dělány žádné rozdíly mezi různými národy. Nová sovětská ústava nejenom uskutečňuje nejlepší hesla Velké francouzské revoluce, ale rozvíjí je i dále, ovšem na jiné sociální základně. Tím se SSSR stává dědicem rozvíjení evropské kultury." (citováno dle Bareš, G.: Rozhovor s Ferdinandem Peroutkou o demokracii a svobodě, Praha 1947). Tato slova vyjadřují naděje, které lidé vkládali do nového řádu. Později, rozčarován Stalinovou politikou napsal Čapek svoji esej "Proč nejsem komunistou".

Nadšení a důvěra, kterou vkládal Čapek do nového řádu se nenaplnily. Jenže za to, co se provádělo v Sovětském svazu před válkou a po válce u nás, za to ti, co v tomto boji položili své životy nemohli. To byl jen obyčejný boj o moc a jeho metody jsou stejné za všech režimů.

Od vzniku Sovětského svazu si kapitalisté uvědomili, že jim vyvstal nepřítel, který je schopen je zničit. Proto od začátku dělali všechno možné, aby ho zničili. Proto vedli permanentní horkou i studenou válku která trvala po celé dvacáté století. Druhá světová válka byl jen další pokus zlikvidovat socialistický stát.

Druhá světová válka byl další pokus o likvidaci socialismu. V Mnichově západní mocnosti Británie a Francie nasměrovali Hitlera na východ. Cílem byl Sovětský svaz. Československo byla jen kolaterální ztráta. Jeden z účastníků Francouz Daladier ve svých pamětech v podstatě potvrdil, že to byla Británie, která stála za Mnichovem. Bohužel pro Británii se všechno zvrtlo jinak. Byla sama napadena a musela bojovat o přežití. Sovětský svaz vyšel z války jako velmoc, zatímco Británie i Francie ztratily svoje velmocenská postavení.

Po vítězství ve druhé světové válce pokračovaly snahy o likvidaci Sovětského svazu. Začala studená válka - válka ideologická i diverzní. V této válce neváhali kapitalisté i zvyšovat životní úroveň svých dělníků, aby dokázali přednosti kapitalismu před socialismem. A povedlo se - lidé ve východní Evropě uvěřili a svrhli socialistickou vládu. Ale moc se nezměnilo - jejich platy jsou stále pětinové oproti západním. Němečtí odboráři vzkázali východoevropským dělníkům, že jejich platy nikdy nedosáhnou západní úroveň. Ale naopak platy německých dělníků budou klesat na východoevropskou úroveň, až společně dosáhnou na úroveň čínských platů.

Soupeření Spojených států a Sovětského svazu nabíralo na síle. Rozpoutalo se nové kolo zbrojení. Počátečný náskok Spojených států Rusové rychle dohnali. Svět byl v patu.

Zpočátku Rusové ještě stačili potlačit snahy svých satelitů o revizi socialismu. S pokusem Němců v roce 1953 si poradila německá vláda sama. V roce 1956 to bylo Maďarsko a v roce 1968 Československo. V obou případech museli nasadit armádu.

Změny se ale zastavit nedaly. V polovině osmdesátých let po vládě sovětských gerontologů nastoupil mladý (poměrně) Gorbačov. A začal s reformami. Na mezinárodní úrovni došlo k dohodě Regana s Gorbačovem na Maltě. Sovětský svaz začal vyklízet svoje pozice ve světě. Proč to Gorbačov udělal, není jasné - stejně tak co mu za to Regan slíbil.

Ale ať slíbil cokoli, nic nedodržel. Nejdříve padly režimy ve východní Evropě. Nakonec došlo i na Sovětský svaz. Zlé jazyky tvrdí, že Gorbačovovi zlomil vaz tzv. "suchý zákon". Nelze brát beztrestně Rusům vodku. Ale ve skutečnosti to tak nebylo. Prostě dozrál čas. Politické uvolnění vedlo k destabilizaci a anarchismu. Sovětský svaz se rozpadl.

Nástupnické státy byly směs všeho možného. Pobaltské státy ve svatém antikomunismu se obrátili k oslavě svých hrdinů ve druhé světové válce proti sovětům bojujícím v řadách SS-manů. Kavkazský region se stal prostorem despotických diktatur koketujících s militantním islámem. A v samotném Rusku se dostal k vládě opilec Jelcin, který nastolil tvrdý kapitalismus. Stejně jako u nás, i v Rusku začala "privatizace" rozkrádáním národního majetku. Americké společnosti se prostřednictvím nastrčených figur zmocňovaly ruského nerostného bohatství, hlavně ropy a plynu.

Když se situace stávala neudržitelnou nastoupil Putin. Zarazil rozkrádání a nastolil pořádek. Vrátil Rusku jeho nerostné bohatství a vyhnal americké ropné společnosti. Od toho okamžiku se Rusko opět stalo nepřítelem.

Začala nová fáze studené války. Ale není to už boj socialismu a kapitalismu, ale boj dvou kapitalistických velmocí, stejně jako tomu bylo v roce 1914 před první světovou válkou. Dějiště je připraveno - historie se může opakovat.


Ing. Josef Vít
10. listopadu 2008


Poznámka šéfredaktora: Autor v podstatě zastává bolševické pojetí kapitalismu a socialismu; objektivně oceňuje sovětské vítězství socialismu nad kapitalismem, ale nevnímá, že zde byl původní kapitalismus nahrazen kapitalismem jiného typu, kapitalismem státním („Společnost, kde výrobní prostředky patří státu a ve které zisk nejde do kapes pár kapitalistů, ale jde do státního rozpočtu, aby dále sloužil pro rozvoj společnosti,“)! A dějiny tento – samozřejmě zcela logický i legitimní – experiment odmítly. Sovětský systém nebyl poražen vojensky. Zhroutil se sám. Původní étos, posílený vítězstvím i oběťmi v druhé světové válce, se zkrátka vyčerpal a nebyl schopen vytvořit konkurenceschopnou ekonomiku. Bude-li se historie opakovat, pak – obrazně řečeno ­– nemůže vkročit do stejné řeky. Ostatně se nabízí třetí možnost, kdy zisk nejde do kapsy ani kapitalistovi, ani státu, ale tomu, kdo ten zisk vyprodukoval… Viz Kapitalismus je zombie! Jak vlastně zanikne?

Odpověď autora článku na šéfredaktorovu glosu

Tento můj článek měl být v podstatě historickou freskou. Snažil jsem se na události i souvislosti dívat shora bez emocí. Zdůraznil jsem vytvoření společnosti, ve které není vykořisťování člověka člověkem. A popsal jsem následný proces, jakým se kapitalisté snažili socialismus zničit. Nakonec se jim to podařilo. Podařilo se to pomocí lidské závisti.

Komunisté u nás "budovali socialismus", jak říkali. Projevovalo se to stavěním stále nových a nových fabrik. Já sám jako projektant jsem každý rok vyprojektoval 10 nových továren nebo rekonstrukce starých. Bohužel - komunisté zapomněli budovat malý socialismus pro všechny lidi. Mzdy byly udržovány na nízké úrovni, aby bylo dost peněz na nové fabriky. Mezitím kapitalisté začali zvyšovat platy svých zaměstnanců. Nedělali to z lidumilnosti, ale proto, že myšlenky socialismu byly nebezpečné a nakažlivé. A u nás rostla závist. "Němci mají pětkrát vyšší platy než my" - to bylo motto, které vedlo lidi na Letnou a zvonit klíčema. Kdyby těm chudákům někdo řekl, že 20 let po revoluci budou u nás stále platy pětinové a bude tady nezaměstnanost, tak by se sebrali a šli domů. Bylo by po revoluci, dříve než začala. Bohužel jim lhali. Tenkrát nikdo nemluvil o restauraci kapitalismu. Klaus přiznal, že tenkrát jen 3% lidí manifestujících na Václaváku chtělo kapitalismus. Zbytek, 97% chtělo reformu socialismu. Jenže - kdeže loňské sněhy jsou.

Nelíbila se mi hned první věta poznámky šéfredaktora: "Autor v podstatě zastává bolševické pojetí kapitalismu a socialismu". Námitky mám proti slovu bolševický - toto slovo je v dnešní společnosti nadávkou. A pojetí kapitalismu nebo socialismu je neutrální. Můžete se na kapitalismus dívat jako dnešní média - kapitalismus je nejlepší a jediná možná forma společenského uspořádání. Naproti tomu socialismus je zločinná forma společnosti, která sebrala továrny jejich oprávněným majitelům. Ti majitelé si na ně samozřejmě vydělali slušnou a poctivou prací. Nebudu se zabývat otázkou, proč většina lidí si nevydělá na takovou fabriku a mnoho z nich ani na slušné živobytí. Pohled na socialismus je také jasný - je to zločinné zřízení, které brání hromadit majetek (a následně z toho plynoucí moc) podnikáním soukromníků.

Bolševické pojetí kapitalismu je také jasné - je to uspořádání, ve kterém cílem soukromých majitelů továren je maximální zisk. Toho lze dosáhnout jen vykořisťováním zaměstnanců a šizením zákazníků. (Zrovna dnes mi v obchodě řekli, když jsem kupoval nový DVD rekordér (ten starý mi vydržel dva roky) : musím se smířit s tím, že životnost spotřební elektroniky je dva roky. Už dříve jsem psal, že kapitalisté vynakládají miliardy dolarů na to, aby se výrobek pokazil dva týdny po záruce. A už je to tady.)

Bolševické pojetí socialismu je takové, že socialismus je zřízení, které odstraní vykořisťování člověka člověkem. Všechno ostatní je už jenom forma. A o těch formách si promluvíme.

Tady budu polemizovat s článkem pana Stočese, který nám dal k diskuzi svůj článek jako odpověď na můj článek.

Nesouhlasím s K. Čapkem, pokud napsal, že "co patří všem, nepatří vlastně nikomu." Uvedený citát je demagogie - můžeme říkat, že továrny patří všem, ale to je jen politické heslo. Ve skutečnosti patří státu. (tomu špatnému hospodáři, jak se dnes traduje.) a stát se jako vlastník musí chovat. Pokud se v továrnách hospodaří špatně, není to vina státu, ale manažmentu. Špatné hospodaření ve firmách není jen výsadou socialismu a státního majetku. Špatně se hospodařilo v Enronu, Wordcomu a dalších amerických firmách, které zkrachovaly před pár lety. A špatně se hospodařilo i v bankách, o čemž svědčí dnešní finanční krize. V tomto případě se ale jednalo o specifickou formu špatného hospodaření - šlo o rozkrádání, což je další forma kapitalistického podnikání, tak dobře známá u nás.

Tato finanční krize je skutečně krizí kapitalismu. Státy musí do bank zpětně vkládat obrovské peníze a dostávají za ně akcie - tak se stát stává majitelem a mluví se o znárodnění a socializaci bankovnictví.

Pan Stočes napsal, že zánik kapitalismu paradoxně nastane v okamžiku, kdy se všichni zaměstnanci v podniku stanou... kapitalisty! Ano, to je řešení. Já sám bych ale nenapsal kapitalisty, nýbrž podílníky na vytvořeném zisku. A majoritními podílníky. Nejlépe je to realizovatelné v akciových společnostech. Ze zaměstnanců by se stali akcionáři. Ale ne tak jako dneska - zaměstnanci by nebyli majiteli akcií, nemohli by je prodat. Tím by se totiž stalo, že jiný by získal majoritu a drobné investory snadno vyšachoval - a byli bychom zpátky. Každému místu v továrně by byl přidělen určitý počet akcií podle významu práce, ze kterých plynou dividendy, ale zaměstnanec ztrátou místa ztratí i akcie.

Podobným způsobem - podílnictvím by to mohlo fungovat i v jiných obchodních společnostech.

Jak bylo napsáno správně, toto by nemohlo fungovat ve veřejných službách. Tam musí být neziskové společnosti. Jedná se o zdravotnictví, ale třeba i o vodárenství nebo rozvody elektřiny a plynu.

Družstevnictví je další možný prvek podnikání. Ale to je vhodné jen pro malé uskupení pracovníků, vlastně řemeslníků. Neumím si představit automobilku nebo hutní kombinát spravovaný jako družstvo.

Jenže to všechno je hudba budoucnosti - velmi vzdálené budoucnosti. O konci kapitalismu si zatím můžeme nechat jen zdát. Ten sedí pevně na koni. Ale to neznamená, že nezanikne. Naprosto zákonitě se kapitalismus zničí sám. Má to v genech. Nastínil jsem to v posledním odstavci mého článku. "Dějiště je připraveno - historie se může opakovat." Ano kapitalismus směřuje k finálnímu střetu o nadvládu nad světem. A to bude jeho konec. Na troskách starého světa vyroste svět nový. Spravedlivý svět bez kapitalistů. A nebude záležet na jméně. Základy nové společnosti se začínají budovat v Jižní Americe.


Ing. Josef Vít
12. listopadu 2008


NETSOCAN