NETSOCAN
Číslo 11 --LISTOPAD 2008---Ročník VII.
Rusko – země, o níž zítra budeme vědět méně než včera

Vydavatel BL píše o „Zemi, kterou nelze ignorovat“. Zaujala ho oslava Dne vítězství na Poklonnoj hoře v Moskvě. Snažil se vniknout do myšlení lidí, kteří na svoji historii neplivou jako zdejší manipulátoři veřejným míněním. Autora překvapuje vlastenectví u zpěváků. Jaksi nenachází politické motivy u Jarka Nohavicy. Částečně nesouhlasím. Třeba Nohavicovo podání Vysockého písně Šla pravda světem má podle mého soudu větší politický náboj než kterákoli jiná tzv. angažovaná píseň. Takto se v této zemi označovaly písně, které paradoxně dovedl buřič Karel Kryl z dřívějšího národního povědomí do kapitalistického disentu.

Jestli se někde v cizině můžete cítit lépe než doma, tak je to v Rusku. Zvláště, když se vaše návštěva v této krásné zemi neomezí na turistické taháky, a ocitnete se v autentickém prostředí tamního světa, mezi prostými lidmi, bez předsudků. A snažte se i vy, už při přejezdu hranice, zapomenout na obraz Ruska, jak se ho snaží vtlouct do hlav česká média. Bohužel, mladá generace má velkou nevýhodu. Neumí rusky. Ruština se na školách téměř neučí, a budoucnost nevěští změnu k lepšímu.

V současnosti mají problém v Polsku. Fašistické koncentrační tábory jsou označovány za „polské“. Vždyť se nacházely na území Polska.... S tímto výkladem dějin je možné všechno. Zatímco my jsme si už pomalu zvykli, že poslední světovou válku vyhráli naši u Tobruku,... a nějakých tři sta tisíc padlých sovětských vojáků na území ČSR? Hurá do Plzně, na džípu, s bílou hvězdou. Proto, až přijedete do Sankt Petěrburgu, nezapomeňte navštívit Piskarevský hřbitov. Hroby jsou tam bez jmen, očíslované, vždy po deseti tisících občanů tohoto krásného města na Něvě. Jen hladem jich zemřela v 900 dnech blokády víc než 600 tisíc. Přečtěte si v tamním muzeu zápisky dvanáctileté Táni Savičevové, které postupně umřela celá rodina. Za slzy jsem se tam nikdy nestyděl.

Ne, Rusové si nenechají střílet z raketometů, v noci, na civilní město. Už jednou to zažili. 9. listopadu 1941, kdy Němci zcela obklíčili slavné Petrovo město, hrála leningradská filharmonie Beethovenovu symfonii. Budova se třásla pod výbuchy dělostřeleckých granátů. I tak se západní civilizace probíjela do ruských srdcí. Když měl tentýž orchestr v dubnu 1943 hrát poprvé Šostakovičovu Leningradskou symfonii, museli hudebníky povolat ze zákopů. V budově se ale už dlouho hromadily vzkazy: „...zemřely první housle... cestou do práce zabil granát trombon... umírá lesní roh...“ Na Něvském prospektu dosud visí cedulky s textem: „Při dělostřeleckém přepadu přejděte na protější stranu ulice.“

A tak mám nutkání říct našim politikům, vládě s jejími ministry. Přejděte a na naši stranu ulice se nemusíte vracet.


Mioslav Štěrba, Zlín
28. listopadu 2008

NETSOCAN