NETSOCAN
Číslo 11 -- LISTOPAD 2009 ---Ročník VIII.
Nevěřím svým uším aneb o významu brazilské džungle pro českou armádu

Prezidenta Václava Klause uvítal v hlavním městě Brazílie – déšť, uvítací ceremoniál a jednadvacet dělových salv. Píše v Právu (25. 11.), že u ceremoniálu a salv nejdříve zapochyboval, zda „o ně nepřijdou“, ale nakonec vše se v dobré obrátilo: „Nepřišli jsme, ale zmokli jsme“.

Náčelník generálního štábu Vlastimil Picek (Právo, 25. 11.) dojednal memorandum o „porozumění mezi ministerstvy obrany“. „My budeme po brazilské straně pravděpodobně požadovat, aby naši vojáci mohli cvičit zde ve ztížených podmínkách džungle“ řekl novinářům.

Proč budou čeští vojáci cvičit v brazilské džungli? Tuto otázku si jistě kladli hostitelé, zvláště když jim prezident musel vysvětlovat, že: „... náš vývoj po listopadu 89 není navázáním na koncept socialismu s lidskou tváří. Přejí si, aby to tak bylo.“

„Všichni Brazilci se těší“, pokračuje Václav Klaus, „že v Kodani dojde k dohodě o omezení CO2.... Nechápu proč, protože si myslím, že jim to nemůže nic přinést, maximálně nějaké nové zákazy.... po „úspěšném“ výsledku Kodaňské konference to bude ještě horší“.

Brazilci totiž požadují, aby zákaz kácení deštného pralesa doprovázela kompenzace: „Otázal jsem se: kým? Odpovědí bylo: světem! Nevěřím svým uším.“

Kompenzovat ochranu deštného pralesa finanční injekcí by mohlo i naše ministerstvo obrany. Jak je vidět, prostředky k tomu má i v době hospodářské krize, na rozdíl od Brazílie, kterou, jak píše V.K,. „krize postihla relativně málo“.


Mgr. Miloslav Štěrba, Zlín
26. listopadu 2009

NETSOCAN