NETSOCAN
Číslo 12 -- PROSINEC 2003 ---Ročník II.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Den Titánů
 Velikost i bída religiozity a bída i velikost ateismu

ČLÁNKY
 Domokracie, jsi krásná! Ale pořád ještě dítě
 Byla zahájena "přípravná palba" na Kotel?
 Světovy četník na šikmé ploše
 Reforma veřejných financí musí proběhnout,
o. nikoliv však v této formě

ROZHOVOR

RUBRIKY
NETSOCAN MONITOR
 Bush: Saddám si zaslouží nejvyšší trest
 Proč je Bush pro smrt
 Čtyři otazníky ze Saddámova života
 Americké ropné koncerny a případ Michaila Chodorkovského  Polsko hrozí vetem ústavy EU
 Češi počítačům příliš nerozumějí
 Bažanti, festivaly a kšefty s hlasy


o
Vážení návštěvníci.

o Uveřejňujeme další výňatek ze sci-fi nazvané Pan Engels se opravuje, jejímž autorem je Jules Nemo.
o Celou práci, která je dvoudílná, si můžete přečíst v sekci Bibliotéka, nacházející se v komunikačním médiu Netsocan. o


DEN TITÁNÜ

"Světové války nebo lidské radovánky by se pak mohly odehrávat i ve vesmíru otevřeném: Podle tohoto, do roku 1980 poměrně populárního modelu, je průměrná hustota vesmíru trvale pod takzvanou kritickou hranicí a náš kosmos se může rozpínat věčně, zkrátka nade všechny meze."
o Pan Engels pohlédl na nevěřícně se tvářícího J. R. a pokračoval: "Teoretický fyzik S. W. Hawking tomuto vesmíru předpovídá nadmíru pestrou budoucnost: Metamorfózu hmoty do bílých trpaslíků, neutronových hvězd a veleobřích černých děr - což zase vyvolá zrod dalších a nových generací hvězd. Ovšem za dvakrát (1010)77 let plus nějakych nicotnych 10 66 roků prý nastane kosmická kocovina: Veškerá hmota se vyzáří a vesmír se bude skládat jen z chladných tuhých těles a elementárních částic.
o Číslo (1010)77 ovšem z lidského hlediska znamená prakticky totéž co nekonečno. Ale kdyby vás, pane redaktore, váš zvídavý potomek požádal, abyste mu jej interpretoval fyzikálně - pak se pry rovná součtu všech elementárních částic, které nás obklopují v okruhu 300 megaparseků. Nicméně," podotkl puntičkářsky pan Engels, "projistotu si to se svou ratolestí přepočtěte..."
o Vousáč pohlédl na poněkud konsternovaného J. R. a nedal mu čas se vzpamatovat: "Stejný pocit úžasu u vás, pane redaktore, vyvolá patrně i alternativa třetí, jež nastane v případě, že hustota vesmíru se rovná hustotě kritické:
o Ať se nám to líbí nebo ne, kosmos se možná rozpíná i rychlostí parabolickou a jeho expanze se tudíž musí zastavit v budoucnosti, kterou matematikové rafinovaně definují jako nekonečno... C. B. Collins a S. W. Hawking si nějaky čas počítali a tvrdí, že takzvané reliktové záření je přísně izotropní - čili ze všech končin vesmíru přichází ve stejném množství - což je adekvátní pouze parabolickému vesmíru. Případným šťouralům, hledajícím matematický důkaz, že hmotné fluktuace jako hvězdy, planety či živé organismy mohou vznikat i v otevřeném nebo uzavřeném kosmu, oba vědci slibují, že se nedopočítají."
o "A jaké praktické závěry z toho všeho plynou pro nás, pro ubohé lidské červíčky?" pokoušel se pochopit J. R...
o "Zvídavý lidský červíček," navrhoval pan Engels, "by nyní mohl sáhnout po učebnici fyziky a věnovat pozornost jistému nenápadnému faktu: Teplo, jak známo, přechází vždy z teplejšího tělesa na studené a nikdy naopak!"
o Poněvadž J. R. jenom tázavě přivřel oči, hostitel pokračoval: "Nad tímto - pro nejednu hospodyňku vysoce rizikovym - procesem se hluboce zamyslili R. Clausius a Thomson: Vysledkem jejich bádání však nebyl ideálně opečený krocan, nýbrž specialita fyzikální - druhá termodynamická věta! A její kosmologické aspekty, domnívám se, určitě stojí za naši pozornost:
o Jak jste se jistě při hodinách fyziky dozvěděl, veškerá vesmírná energie časem zákonitě zdegeneruje na pouhou energii tepelnou a v poslední fázi se utvoří rovnovážný tepelný stav!...Stav tepelné čili entropické smrti vesmíru!"
o "Nemýlím-li se, entropie znamená přibližně totéž co chaos, že ano?" podotknul J. R.
o Pan Engels přikývl a ukončil svoji exkurzi do kosmologických teorií: "Tudíž jsme se malou oklikou znovu dobrali k představě zániku otevřeného vesmíru dle S. W. Hawkinga."
o "Pozemšťanům tudíž zbývá celých dvakrát (1010)77 a ještě 10 66 let - a to jsou neobyčejně skvělé vyhlídky. Nemám pravdu?" poznamenal J. R.
o "Nevím, je to možná jen ryze privátní dojem, ale mně představa tepelné smrti vesmíru nepřipadá nijak povzbudivá," opáčil pan Engels. "Povšimněte si však, pane redaktore," upozorňoval vousaty kosmofil, "jak zajímavym a vzpurnym fenoménem je v těchto souvislostech živá hmota! Její entropie i entropie jejího prostředí se naopak zmenšují! Život a intelekt tak jsou jakýmsi protipólem a protihráčem energetických přeměn odehrávajících se v neživém kosmu. Asi jste informován, že na poli takovýchto úvah se jako první nejdále odvážil Auerbach: Dle něho má živá hmota odvrátit entropickou smrt vesmíru!"
o "Výborně!" konstatoval J. R.: "Pokud lidská kosmická civilizace něco takového dokáže, zajistí si zároveň věčnou existenci!"
o "Nikoliv. S tím věčným životem bych nesouhlasil," vrtěl odmítavě hlavou pan Engels.
"2x (1010)77 let, hm...dejme tomu...Ale věčnost je absurdní a stejně příšerný pojem jako nicota. Musí zde být určitý pohyb, koloběh..."
o "A vy si dnes, pane Engelsi, tento koloběh představujete jak?" špitl napjatě J. R.
o "Víte, pane redaktore, nabídnu vám jednu dosti neuvěřitelnou vizi," pronášel zamyšleně pan Engels a vážil každé slovo. "Jenom si nejsem vůbec jist, zda jste vy připraven ji akceptovat - je poněkud sebevražedná... A přitom v ní důležitou roli hrajete i vy sám! I na vás, drahý pane, ten gigantický koloběh světa tak trochu závisí..."
o J. R. naklonil hlavu a nevěřícně přimhouřil oči, upřené na onoho podivného muže před ním, zatímco pan Engels pokračoval: "Vycházejme, pane redaktore, z předpokladu, že pozemská kultura úspěšně propluje svojí Charybdou a Skyllou, které na ní číhají v podobě válečných, ekologických, populačních, sociálních a dalších hrozeb - a právě na tomto poli máte, mily pane, velice širokou možnost užitečného působení i uplatnění! Ať tak či onak - humanizační proces naší civilizace nakonec bude - a musí být, úspěšně dovršen. A skutečně záleží na každém z nás: Poněvadž jenom dokonalá přeněna onoho zvířete homo sapiens ve skutečného člověka je základní podmínkou pro další bezpečný vývoj techniky a technologie!
o A co naznačují grafy futurologů?" položil si řečnickou otázku pan Engels: "Pomněte, že lidstvo otevřelo a čte teprve první stránky obrovské knihy záhad, napsané přírodou. Chápeme zatím jen úvod tajemného díla, jehož kompletní znalost nás změní ve skutečné kouzelníky!"
o "Vážený pane Engelsi," neodpustil si ironickou poznámku J. R., "stále mi uniká jak racionální představa vašeho koloběhu tak jeho suicidiální aspekty."
o "Ano, jistě," souhlasil přednášející. "Však rychle pochopíte. Právě vstupujeme do finále!
o Závěrečná etapa triumfální cesty lidského rozumu do nitra hmoty i do kosmických hlubin by se mohla začít brzy po - Arthurem Clarkem předpovězeném - ovládnutí astrofyzikálních procesů. Bývalí pozemšťané se tou chvílí stanou fakticky neomezenými vládci a správci celého, řekněme parabolického, kosmu..."
o "Velkolepé!" nechal se slyšet J. R.
o Avšak současně," upozorňoval důrazným hlasem pan Engels, "si tyto bytosti - obrazně řečeno - až do morku kostí uvědomí, jak osudově je omezena i jejich vlastní existence: Veliky třesk a veliký krach! Limity jak hrom!
o Zkrátka a dobře pochopí, že přes všechno umění i moc jsou pouhymi spoluhráči kosmu, že karty tu již byly dávno rozdány a blufování neplatí. Dovtípí se, že i ona krasavice, mající podobu bytí o délce trvání 2x(1010)77 je pro ně nedostupná a před nimi samými stojí neuvěřitelné dilema! Dilema vpravdě hamletovské!...
o Budou si moci vybrat zda jejich civilizace skutečně potrvá oněch 2x (1010)77 a něco let - ale vesmír v tom případě neodvratně zanikne entropickou smrtí..., anebo uvedou do pohybu příslušné astrofyzikální mechanismy, které jejich vlastní možnou existenci nebývale zkrátí, zato však pohnou vesmírem směrem k velikému krachu!..."
o "Jaképak dilema! Proč by se měli vzdát své prakticky věčné existence a zkracovat své bytí, řekněme na nicotné trilióny let - a ještě se za to dočkat ´´odměny´´ v podobě inferna velikého krachu? Co jim je po nějakém mizerném neživém kosmu?" nemínil souhlasit J. R.
o "Nesoudil bych tak příkře, vážený pane," namítal vypravěč. "Naši potomci si prostě uvědomí, že vynesou-li nad přírodou egoistický ortel tepelné smrti, stanou se historicky prvními a současně i posledními kosmickymi barbary...!
o Chápejte konečně, pane redaktore: Náš vesmír existuje, a také my sami žijeme jedině díky tomu, že všechny civilizace před námi to dokázaly! Právě schopnosti i oběť oněch neznámych hrdinů nám darovaly život...."
o V pracovně se rozhostilo hluboké ticho, přerušované jen jemným cvakáním tužky. J. R. fascinovaně zíral na tajuplného pana Engelse, ale ten mu nedal vydechnout.
o "Vidíte, příteli, není zde nic nihilistického. Lidstvo má před sebou skvělou, přímo fantastickou perspektivu a bude existovat prakticky věčně. Ale neodvratně přijde i čas, který dá lidem šanci stát se hrdiny. Ne, nedočkáme se u nich malomyslnosti a svého titánského konce se nezděsí. Pohlédnou na svoji slavnou minulost a hrdě se rozhodnou, že je na čase pomoci k novému životu i přírodě, skomírající v příznacích entropické smrti. Snad si jen furiantsky, tak trochu jako Řek Zorba, uleví: Bude to ale pěkná rána!"
o "Pane Engelsi," hlesl šokovaný J. R., zmínil jste se o superfantastických schopnostech našich potomků. Nelze mezi ně zahrnout i umění syntézy jakési, řekněme, živé vody?"
o Muž, vystupující jako Bedřich Engels, se na tazatele bystře podíval:
o "Ale pane redaktore! Nevytahujte na mne prastaré pohádkové rekvizity: Jistě máte na mysli otázku, zda někdy dojde naplnění ona prognóza A. Clarka o lidské nesmrtelnosti. Nemám pravdu?"
o J. R. přikývl, pan Engels se chvíli rozmýšlel a pak se rozhodl: "Poslyšte, pane redaktore. Máte-li čas, navštivte mě ještě zítra odpoledne. Popovídáme si trochu a zároveň se stanete svědkem malého experimentu."
o J. R. souhlasil a pro dnešek se oba muži rozloučili...


PLAŠID

o Vážení návštěvníci. Výšeuvedené slovo ukrývá jméno významného idiota, který v jisté počítačově pologramotné zemi, kde si 75% občanů neumí dopisovat prostřednictvím elektronické pošty, zdražuje internet. Nápověda: není to Fidel Castro!
oo Přejeme vám mnoho úspěchů při louskání tak tvrdého oříšku.
Velikost i bída religiozity
a bída i velikost ateismu

o V článku Ateistův Ježíšek (MF DNES 20. 12.) se publicistka V. Nosková přiznala, že nevěří v neposkvrněné Mariino početí a neustálé vánoční hudlajdudlaj, haleluja, reklamy a konzumní pojetí svátků ji otravují natolik, že si raději uspořádá Vánoce ateistické, "divošské". Bude se radovat ze slunovratu, který opět slibuje nové teplo a květy a nadělovat věci přinášející světlo jako lampičky, baterky, lupy, nosiče s radostnou hudbou, atp. Rovněž konstatovala, že lidskost pocházející z obyčejného altruismu ji těší daleko více než ta, vyvěrající ze strachu před Božím trestem.
o Hned si to schytala. Již 22. 12. ve stejném listě jí senior Církve Křesťanské společenství D. Drápal upozornil, že nejnižší míra korupce je v protestantských zemích s rozsáhlou znalostí bible a připomněl, že i ateista Voltaire byl rád, když věřil jeho krejčí... Problém, zda na sebe dnes nejsou židovští a muslimští krejčí tak zlí právě proto, že věří, zřejmě leží mimo rozlišovací schopnost pana seniora.
o D. Drápal si nakonec všímá i odstavce kde ateistka Nosková píše, "Není slunce snad svým způsobem spasitel? Kdyby Ho nebylo, byli bychom... Ve tmě," a káže, že je lepší uctívat stvořitele než stvoření, neboť pak jde o dekadenci, která například ve starém Egyptě vedla od uctívání slunce k uctívání brouků. Nakonec má pan senior i pro ateisty dobrou zprávu: "Na tom, co si myslíš a čemu věříš opravdu záleží! A hodně! Tento svět má nějaky smysl!"
o V předvečer Štědrého dne dostal v MF DNES slovo i prominentní křesťanský teolog, profesor UK T. Halík. V článku s titulkem Když se Bůh stal člověkem se se sofistikovaností hodnou moderních spindoktorů - i když jistě v nejlepší víře - pokouší balamutit moderního člověka výrokem sv. Jana, který prý šokoval duši antických mudrců tvrzením, že "Slovo se stalo tělem." Následují sentence o tom, že Bůh prý dal lidem své slovo, které nikdy nevezme zpět, že zatoužil stát se člověkem (skrze Krista) atd.
o To vše bývá vyvozováno jednak z několika vět v knize Genesis: "I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo... A viděl Bůh světlo, že bylo dobré; i oddělil Bůh světlo od tmy... Opět řekl Bůh: Buďte světla na obloze nebeské, aby oddělovala den od noci,... aby svítila na obloze nebeské a osvěcovala zemi. I učinil Bůh dvě světla veliká, světlo větší, aby správu drželo nade dnem, a světlo menší, aby správu drželo nad nocí; též i hvězdy... A postavil je Bůh na obloze nebeské, aby osvěcovala zemi..." (Genesis); a dále ve spojení s výrokem sv. Jana, který hned na počátku svého evangelia dedukuje z šamanských činů Hospodinových, že: "Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh... Všecky věci skrze ně učiněny jsou..." (Evangelium Sv. Jana). (V řeckém textu Bible je ovšem použito slovo logos, které lze překládat i jako božský řád či smysl. Že sv. Jan mínil skutečně a pouze výraz slovo vyplyvá zjevně z kontextu).
o Ambice sv. Jana jsou vpodstatě stejné jako ambice teologa Halíka: ani jeden se kupodivu nezajímá v jaké asi řeči Bůh to Slovo vyslovoval, nicméně oba se pokoušejí pochopit onu technologii s jakou obyčejné slovo dokázalo onen div a stvořit - a ještě ke všemu z ničeho - zmíněná světla nebeská, dvě velká světla na obloze i hvězdy... Se stejnou urputností lze zajisté hloubat i nad současnými divy slova, jako například: I řekl Bush - buďtež války! I byla válka veliká proti Afganistánu i proti Iráku...
o Problém tkví hlavně v tom, že sv. Jan i profesor Halík své teorie stavějí na základě stejného kosmologického diletantismu a chaosu, který sice zjevně koresponduje s astronomickymi poznatky, teoriemi a omyly starověkych učenců, ale který zároveň implikuje popření božského stvořitele zmíněných přírodovědeckych nesmyslů. Což sv. Jan, který prostě nemohl vědět, že ony miriády hvězd na obloze jsou vlastně slunce a každé z nich je alespoň milionkrát větší než Země, zcela evidentně dokazuje výrokem ve svém apokalyptickém zjevení:
o "I vidín jest jiný div na nebi... drak veliky ryšavý ukázal se... Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe, a svrhl je na zem..." (Zjevení Sv. Jana).
o Všemocný tvůrce i sv. Jan zjevně a svorně netušili ani to, že hvězdy rovněž poslouží jako významné navigační body zkušeným mořeplavcům, ani že Slunce, kromě svého prvotního významu denní pozemské lucerny, má z hlediska fotosyntézy přímo existenční význam, atd; jinak by to rozhodně neopomněli ku větší slávě své víry zmínit.
o V této fázi tudíž nezbývá než si ještě připomenout významný intelektuální čin prvního starořímského krále Numy Pompilia, který si, alespoň dle historika Livia, římské bohy osobně a ze státotvornych důvodů vymyslel, poněvadž si byl vědom, že jedině náboženská víra dokáže spoutat divošskou povahu jeho bližních a přinutit je žít podle žádoucích mravů. Takže lze rozhodně souhlasit i s parafrázovanym výrokem seniora Drápala a prohlásit, že i moderní ateisté jsou společně s Voltairem a Numou Pompiliem rádi, že věří náš krejčí, senior Drápal i profesor Halík, ale zároveň oceňují titánské duchy Giordana Bruna, Galilea a dalších, díky nimž se kdysi hrůzostrašného apokalyptického zjevení sv. Jana dnes bojí nejvýše malé děti a ti ostatní soustřeďují svoji pozornost raději na skutečná a realistická rizika.
o V předvánoční den, kdy byl zveřejněn článek Když se Bůh stal člověkem si MF DNES patrně vzpomněla na svoji normalizační matičku Mladou frontu, která v předvečer VŘSR hýřila oslavnými hesly, i přidala si vlastní hlavou vymyšlené vánoční heslo aktuální: "Svátky, které spojují všechny lidi". (Sic!)
o Tím se ovšem dopustila hrubého zjednodušení a obrovské mystifikace čtenářů, neboť Štědry den nesvětí 24. prosince společně ani všichni křesťané. Východní křesťané totiž věří, že byl Kristus porozen až 6. ledna! Židé sice věří ve stejného Boha jako křesťané, ale božský původ Krista vášnivě popírají, viďte, pane profesore Halíku. Muslimové věří v to samé co křesťané a židé, ale pouze než po Abraháma... Nu a co hinduisté, šintoisté...? Raději nemluvit. MF DNES se tedy hluboce mylí: Vánoce jsou svátky, které lidi - lidstvo - nesjednocují, ale spíše rozdělují...
o Skutečný a vzdělany ateista si však dokáže užít a vychutnat dokonce i onu religiozitu Vánoc či jiných náboženských rituálů dle kultury z níž sám pochází; a měl by křesťanům spíše závidět onu bohatou a emotivní kulturní nadstavbu, kterou si církve a jejich věřící dokázali vytvořit. Náboženství ostatně tvoří významnou a nezapomenutelnou součást lidské kultury a lidských dějin.
o A tak jako každý ateista s porozuměním vzpomíná na své dětství, na to jak hltal pohádky, hyřící kouzelnickými rekvizitami jako byl meč, který na povel a naráz setne všechny hlavy, sedmimílové boty nebo živá a mrtvá voda, atp.; pak musí se stejným porozuměním přijímat i dětskou polyteistickou éru lidstva a jeho víru v metamorfózu, v záhrobí, v podsvětí, v ráj, v tisíce nejrůsnějších bohů a bůžků odpovídajících za každý nepochopitelný a nevysvětlitelny přírodní či společenský jev.
o Se stejnou nostalgií, s jakou vzpomíná na své dospívání, kdy se se vší vážnosti počal zabývat serioznějšími pojmy jako nakonečno, život a smrt, smysl života, spravedlnost, atp. musí ateista přijímat i upřímný monoteický pokus starověkych učenců sjednotit všechny chaotické a nevysvětlitelné jevy, a spolu s odedávnou lidskou touhou po nesmrtelnosti je svěřit moci a zodpovědnosti jediného Boha. Ostatně celý Nový zákon je postaven na víře, že Kristus vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa.
o Je-li však bible jako učebnice přírodovědy zcela evidentně nepoužitelná, nezbývá než si odpovědět na zásadní otázku: Jak je možné, že v ní upřímně věří nejmocnější muž světa, jehož spoluobčané se procházeli po Měsíci? Jak je možné, že jej uchvacuje přikázání Nezabiješ! i ve chvílích, kdy jeho bombardéry svrhávají tisíce tun bomb na třímilionový Bagdád?
o Hlavním problémem moderního ateismu je zjevně jeho faktické setrvávání na pozici ateismu bolševického, který vystupoval jako pouhá a primitivní negace náboženství, aniž chápal jeho filosofické, státotvorné, kulturní i psychologické aspekty. Takovýto ateismus je vhodný leda pro roboty; nemůže však uspokojit lidskou bytost disponující instinktem sebezáchovy a vnímající existenciální i psychologické důsledky poznání nekonečna v prostoru i v čase, a last but not least i bytost vědomou si naprosté nedokonalosti dosavadní lidské a pozemské spravedlnosti.
o Je třeba se vší vážností říci, že ateisté stojí před úkolem vpravdě titánským, nikoli však neřešitelným; úkolem, který by dokázal ony logicky ateistické postuláty, jako je požadavek trvalého a udržitelného života, jeho dalšího a neustálého vědeckého, technického, společenského a mravního rozvoje, transformovat a integrovat ve smysluplnou kulturu.
o Ateisté mají na druhé straně obrovskou výhodu, že na jejich straně stojí věda, která je naopak nesmiřitelným protivníkem religiozních dogmat a velice exaktně a důkladně vyvrací jedno po druhém. Bible již fakticky nedokáže obhájit jediné přírovědecké tvrzení, počínaje stvořením vesmíru a člověka a situováním i popisem onoho posmrtného Ráje konče.
o Druhá výhoda ateistů je neméně významná: na jejich straně stojí další mocný faktor, kterým je vědeckotechnická fantazie. Zatímco religiozní učenci vedou vášnivé spory o neposkvrněném početí Pany Marie atp. a všechny mravní aspekty již považují za vyřešené a uložené v Desateru či Novém zákoně, ateisté se mohou naproti tomu stejně zaujatě dohadovat o možnosti teleportace, cestování v čase a o etických problémech a atributech, jimiž by takovéto vyspělé civilizace měly disponovat.
o Vědecko-technický ateismus je rozhodně zajímavější, modernější a přitom kupodivu i optimističtější a perspektivnější než religiozní půtky o neposkvrněném početí či na téma rajského sexu s půvabnými huriskami.



Redakce




NETSOCAN MONITOR

Bush: Saddám si zaslouží nejvyšší trest

Bush ve svém velkém rozhovoru mimo jiné ujistil, že se se Saddámem nechce setkat. "Už jsem ho viděl. Viděl jsem jak ho odvšivují poté, co byl vytažen z díry," řekl. Dodal v této souvislosti, že nemá naprosto žádnou důvěru v to, co bývalý irácký diktátor řekne při výslechu. "V minulosti klamal a lhal světu. Nezmění se." Podle Bushe není pochyb, že Saddám byl nebezpečnou osobou. Šéf Bílého domu nevidí rozdíl mezi "možností, že Saddám mohl získat zbraně hromadného ničení", a skutečnou přítomností těchto zbraní na irácké půdě. To byl také hlavní argument jeho vlády při zdůvodňování americké intervence do Iráku. "Rozhodl jsem se na základě informací, že tato země byla ohrožena mocným Saddámem..." (MF DNES 18, prosince).

Psycholog by z výšeuvedených výroků asi připustil, že jejich autor má ze Saddáma skutečný a špatně skrývaný strach. Bush se, zdá se, snaží umíněně a úspěšně prokázat, jak maličkého vládce má tato veliká země. Absence noblesy v jeho případě dnes překvapí asi jen naprosté ignoranty. Jeho výroky, nedůstojné obyčejného člověka natož vrcholného státníka jej naprosto diskvalifikují a vzbuzují vysoce deprimující dojem, neboť obvykle vycházela z úst barbarských samovládců, netušících zhola nic o elementárních etických zásadách dnešní západní kultury jako například presumpce neviny. Mrtvý Saddám by byl pro Bushe dobrý Saddám. Živý byť zajatý Saddám je ovšem nepříjemnou komplikací... Dle Bushovy logiky by měl být Saddám obviněn rovněž ze znásilnění, neboť na rozdíl od zbraní hromadného ničení oním doličným předmětem evidentně disponuje!


Proč je Bush pro smrt

George Bush nikdy nebyl proti trestu smrti, proto jej považuje za přirozený i pro Saddáma Husajna. Nejvyšší trest jejž by pro Saddáma přivítal, jej však staví do sporu i s nejbližšími spojenci - Britové včetně Tonyho Blaira jsou proti. Stejně tak Italové a Španělé. Nelze očekávat, že Bush ustoupí. Kvůli trestu smrti nikdy ve své kariéře necouvl. "Budu hájit zákony této země, ať už z toho vyplynou jakékoliv politivké následky. Pokud mě to bude něco stát politicky, bude mě to něco stát politicky," prohlásil Bush neobratně, ale jasně ještě jako guvernér Texasu v roce 2000... Bylo to krátce před popravou mentálně retardovaného vězně. Bush byl i prvním texaským guvernérem po 135 letech, jenž nechal popravit ženu. Ani tehdy nepdlehl tlaku zvenčí a neudělil jí milost... A značnou roli budou hrát i jeho zcela osobní postoje vůči Saddámovi... (MF DNES 18. prosince 2003).

Pokud jde o trest smrti, pak s jeho výkonem v případě těžkých zločinů souhlasí nejen G. W. Bush a většina Američanů, ale i většina Evropanů. Bush má nesporně moc soudit či spíše předat Saddáma tzv. iráckému soudu; otázkou je zda na to má i právo. Bylo by rozhodně zajímavé znát výsledky iráckého referenda na otázku, zda má být Saddám vůbec souzen; tento verdikt ovšem a bohužel vynese až historie. Samozvaný soudce Bush ostatně svůj rozsudek smrti nad iráckým vládcem vyřkl již dávno a pokusil se jej i neúspěšně vykonat prvním náletem na Bagdád. Pokud jde o irácký soud včetně Saddámovy detence a nepochybné exekuce, lze odhadovat, že půjde o instituty fungující dle těch, které "soudily", "odsoudily" a "spravedlivě potrestaly" rumunského prezidenta Ceauceska a "rudého revolučního soudu" tovaryše Jerochymova, který soudil, odsoudil k smrti ale nepopravil Jaroslava Haška, neboť předseda rudého tribunálu prohlásil (volně citováno): "Trest smrti, holoubkové, vynesl jsem v opilosti." Eventuální podoba stavu intoxikace samosoudce J. W. Bushe a rudého komisaře by byla samozřejmě čistě náhodná


Čtyři otazníky ze Saddámova života

Arabové ho neměli rádi, ale imponoval jim, protože byl vzpruhou pro jejich duši zakomplexovanou porážkami. Konečně měli silného muže, který vyhrožoval Izraeli a postavil se i Americe... A co překvapí nejvíc? Ohlédnutí zpátky ukáže, že USA neměly posledních dvanáct let nic proti tomu, aby Saddám přežíval jako oslabený a lehce směšný mezinárodní vyvrhel, tísněný sankcemi a trestaný příležitostně raketami Tomahawk... Saddám měl jednu z největších armád světa a pomohl mu ji vybudovat Západ. Amerika na jaře schytala i drsnou kritiku z pokrytectví za to, že sama vypěstovala monstrum, které teď chce ničit. Ta kritika byla nespravedlivá. Saddámovi za války s Iránem pomáhali všichni a bylo to na místě. Tehdy to vypadalo jinak než dnes. Všichni v něm viděli poslední hráz před muslimským fundamentalismem, který hrozil rozlít se z Iránu do světa. Saddám se tehdy jevil "jen" jako poměrně rozumný člověk s brutálními metodami, což v orientálním světě nepřekvapovalo... Saddám byl v osmdesátých letech mnohem menším ze dvou zel. Nebyl to člověk, jehož byste si chtěli pozvat domů, ale stál proti Chomejnímu. Vítejte ve světě reálné politiky. (MF DNES, 16. prosince).

Nyní je zřejmé proč Jirka Bušů tolik vykřikuje, že Saddám je lhář, kterému nikdo nesmí věřit. Žádné strachy! Saddám o tom, že jej - a ještě za nekřesťanský peníz - vyzbrojily USA (včetně chemických zbraní???) nejspíše neřekne ani slovo. Buď se mu prostě "zavře pusa" nebo "vypne mikrofon" a eventuální irácký soud proběhne nejspíše ve stejé režii jako jeho revoluční předchůdce, který soudil rumunského prezidenta Ceauceska. Nepochopitelné pouze připadá to, proč autor závěrem píše: "Vítejte ve světě reálné politiky." asi má silný žaludek. Jako případnější výraz totiž spíše připadá: "Zvracejte ve světě reálné politiky!"


Americké ropné koncerny a případ Michaila Chodorkovského

Zatčení nejbohatšího muže Ruska, Michaila Chodorkovského, jehož majetek se odhaduje na 8 miliard dolarů, vyvolalo velký rozruch. Nejenom v Rusku, ale i v USA a v západní Evropě. Zvláště proto, že mu bylo současně zmrazeno na 40 procent jeho akcií v ruském ropném gigantu JUKOS. Chodorkovskij patří do skupiny novodobých miliardářů, jimž se v Rusku přezdívá oligarchové, kteří získali své majetky v době Jelcinovy divoké privatizace. Od té doby navázali styky s mnoha západními koncerny a jsou často propojeni s evropskými a americkými investory. Ti proto vidí v akcích proti Chodorkovskému nebezpečí budoucího ohrožení svých investic... Vyskytly se ovšem také obavy, třebaže jen ojedinělé, zda zásah proti Chodorkovskému nevyplývá ze stále ještě latentního ruského antisemitismu. Poukazovalo se na to, že dva další oligarchové, Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij, kteří byli vypuzení do zahraničí a přišli o část svého majetku v mediální sféře, byli také židé, s izraelským státním občanstvím. A že Leonid Nivzlin, jemuž nyní dal Chodorkovskij plnou moc ke svým akciím, je již také v Izraeli, kde už dostal státní občanství. S tímto problémem se zabýval britský list THE TIMES. Připustil, že mezi nejbohatšími oligarchy bylo šest židů, Boris Berezovskij, Vladimir Gusinskij, Roman Abramovič, Michail Fridman, Michail Berezovskij a Pjotr Aver. Podle názoru listu však jejich zbohatnutí ani pozdější zásahy proti nikterým z nich nevyplynuly z jejich náboženské příslušnosti. „ V ruském, téměř anarchickém přechodu k tržnímu hospodářství se židé skutečně dostali na vrchol. Bylo to však proto, poněvadž pochopili dlouho předtím, než většina Rusů včetně státního vedení, jak ve skutečnosti funguje trh. Začali sice z ničeho, avšak byli velice sofistikovaní, jistě bezohlední, avšak jednali pouze jako velice chytří podnikatelé,“ konstatoval list. (Revue 4D, č. 3).

Brzy poté se ruskému prezidentovi ozvali dva přátelé. Jeho americký přítel J. W. Bush mu telefonicky nepochybně blahopřál k úspěchu v boji s ekonomickou kriminalitou a nabídl nejlepší odborníky FBI na tuto oblast delikvence s upřímným varováním, že pokud se úzká skupina nějak spřízněných lidí zmocní tak obrovského jmění, pak je to skutečně jen náhodou. Vzápětí přicestoval do Ruska další Bushův nejlepší přítel Ariel Šaron a nepochybně jenom proto aby tamějším Kohnům, Roubíčkům a spol. umyl hlavy, aby je měli bělejší než po vyprání v stejnojmenném pracím prášku: "To se nestydějí, Roubíček, bejt takhle bohatej a ještě neplatit daně v tak chudé zemi jako je Rusko! Mám jim snad každému zvlášť vrtat kolena?!" Ještě že se může Putin spolehnout na tak dobré kamarády.


Polsko hrozí vetem ústavy EU

Politikům především vadí navrhovaná změna hlasovacího systému, která by jim dala menší váhu než rozložení hlasů dohodnuté v Nice v roce 2000. Podle tohoto klíče by Polsko mělo téměř stejně hlasů jako například Německo s dvojnásobným počtem obyvatel. Návrh ústavní smlouvy ale počítá s hlasováním podle tzv. dvojí většiny, kde by byla polská pozice slabší. Podobně by dopadlo i Španělsko, , které je s Polskem proti navrhovaným změnám... Varšava tvrdí, že svým tvrdošíjným postojem brání spravedlivé rozložení sil v Evropě. "Nakonec se ukáže, že máme pravdu," uvedl dále Kwašniewski. "Měli jsme pravdu v boji za nezávislost, měli jsme pravdu v boji proti komunismu. Máme pravdu i teď v boji za rovnoprávnost v Evropské unii," dodal polský prezident, který v 80. letech působil jako vysoce postavený komunistický funkcionář.(Lidové noviny 12. prosince).

Pokud exsoudruh Kwasniewski žádá pro Polsko prakticky stejnou pozici jakou zaujímá Německo, pak jenom dokazuje, že svým lítým bojem proti komunismu, vedeným v pozici vysokého komunistického funkcionáře, přišel jaksi o soudnost. A propos pokud se choval neseriozně, když se svým budováním komunismu ilegálně pokoušel komunismus rozvracet, tak jaký dnes mohou mít Evropané důvod mu věřit, že se tentokrát bojem za "spravedlivé" postavení postavení Polska v EU nepokouší tentokráte rozvracet EU?



Češi počítačům příliš nerozumějí

Američané dokážou nejlépe využívat informační technologie k podpoře svého ekonomického růstu, hned za nimi je Singapur. Česko je až ve třetí desítce. Vyplývá to z průzkumu, který tento týden zveřejnilo Světové ekonomické fórum (WEF). To každé ze 102 sledovaných zemí spočítalo index měřící "míru její připravenosti sklízet plody přinášené rozvojem nových technologií". Index sleduje tři hlavní kritéria - legislativu týkající se technologií, jejich současné využití a připravenost lidí, firem i státu... Podle průzkumu agentury TNS... pouze 27% aktivní populace a 22% lidí starších 15 let v České republice zvládne pracovat s počítačem na takové úrovni, na jaké to vyžadují jejich zaměstnavatelé. Upravovat na počítači texty umí jen 31 procent lidí, 44 procent dotázaných respondentů se přiznalo, že že s počítačem neumí vůbec. Poslat dopis elektronickou poštou umí jen každý čtvrtý. (MF DNES 11. prosince).

Zajímavé je, že v první desítce jsou všechny severské státy v pořadí: 3. Finsko, 4. Švédsko, 5. Dánsko, 8. Norsko a 10. Island. Mezi ně se vklínily pouze 6. Kanada, 7. Švýcarsko a 9. Rakousko. ČR je tudíž na zcela ostudné 33. příčce a těžko nás může utěšovat, že jsou za námi Etiopie a Čad (101. a 102. místo)! Naše tristní postavení zřejmě plyne z faktu, že čeští političtí "páni" nejsou jaksi computer-friendly, nejsou-li spíše počítačově pologramotní či dokonce negramotní. Prostě: Jaký pán, takový krám! Zdražením internetu, které spáchala tato vláda se dosáhne jen dalšího zbrzdění ekonomického růstu a faktu, že Češi těch plodů, které přináší rozvoj nových technologií, sklidí zase méně.



Bažanti, festivaly a kšefty s hlasy

V parlamentu mají zastánce nejen tabákové firmy, ale i provozovatelé bezcelních obchodů, vlastníci dolů, bankovní kruhy, soukromé televizní stanice, starožitníci, atd. Také nemálo členů parlamentu zasedá ve správních a dozorčích radách státních a polostátních podniků, z čehož jim plynou dodatečné příjmy a vliv. V politice se zabydlely rozmanité formy nepřímé korupce. Někteří politici se nerozpakují podnikat se svým parlamentním mandátem. Na skrytém trhu nabízejí jeho použití různým podnikatelským a zájmovým skupinám. Ochotně podpoří jakékoli změny zákona, aby pak inkasovali odměnu. klienty takových politiků se stávají především silné finanční skupiny... Klientelistický typ politika se odcizuje nejen veřejné službě, ale i ideové orientaci vlastní strany. Zajímá jej výhradně mocenský vliv a materiální profit. Nezřídka se však vyznačuje tím, že se účelově bije v prsa jako ten nejpravověrnější vykladač socialismu, křesťanství či liberalismu. Jestliže ještě včera vystupoval jako vzorový antikomunista, pak zítra zdůvodní, proč se spojil s komunisty. Klientelismus přiznává každému koaliční potenciál, i komunistům. Klientelista se tedy vyznačuje naprostou flexiblitou, promiskuitou... Na politické úrovni produkuje mezistranické uskupení, které spoluvytváří nepřehledný propletenec mocenských, ekonomických a mediálních skupin... Mezistranický kartel boří tradiční hranice mezi levicí a pravicí, mezi vládou a opozicí. Vede k všeobecné degeneraci politiky. (MF DNES 8. prosince).

Autor článku, politolog M. Klíma, jako řešení navrhuje nastavení politických a mediálních parametrů, za nichž by se klientelistické chování přestalo vyplácet. Uvažuje o zavedení veřejných žebříčků kde by se stranám a poslancům udělovaly body za členství ve správních a dozorčích radách, za neuvěřitelné nabytí majetku atp. problém však spočívá i ve vnitrostranickém klientelismu. pokud si totiž poslanci na nejhorších příčkách žebříčku zajistí ve vlastní stranách volitelná místa na kandidátkách, budou zvoleni znovu, ať se to voličům líbí nebo nebo ne. Takovéto, byť upřímně vedené žebříčky vykáží pramalý efekt, nebudou-li doplněny dalšími instrumenty v podobě odvolatelnosti poslanců a přímé demokracie v politických stranách. A dokonce lze očekávat, že přes to všechno se tímto systémem dosáhne nejvýše toho, že je v jejich lavicích vystřídají jiní, kteří počnou opět hrabat a celý koloběh se bude opakovat až po úplné znechucení voličů.



Vybral a glosoval: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: fr.stoces@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou. Aby mohl NETSOCAN pružně reagovat na aktuální dění, bude se obsah i forma každého exempláře vyvíjet a měnit v průběhu měsíce. Datem uzávěrky dostane příslušný měsíčník definitivní podobu. Uzávěrka tohoto čísla je 31. prosince 2003.
NETSOCAN