NETSOCAN
Číslo 12 -- PROSINEC 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Dobrá globální společnost a úpadek křesťantví
 Radostná zvěst pro socany a pacifisty

ČLÁNKY
 Gravitace koryt potápí ČSSD
 Zkoušky politické dospělosti premiéra Grosse
 Ignoranti a fanatici znásilňují českou historii
 "Český lev je korunovaný a do tlapy mu patří červená lucerna," říkají...

NETSOCAN MONITOR
 Pinochetův smutný advent
 Nova: dobrá zpráva s pachutí
 Zničím tě, hrozil Lauder Železnému
 We need to Heal
 Modrá je dobrá, růžová bude lepší?
 Mýty o transformaci 15 let po pádu komunismu
 Nesplněné přání Stanislava Grosse
 Gross pohrozil svým protivníkům v ČSSD
 Co se může stát s naší levicí
 Velevážená stolice


o
Radostná zvěst
pro socany a pacifisty

o Dvaadvacátý prosinec by se měl stát významným moderním svátkem České republiky a zvláště významným dnem pro všechny socany a pacifisty.
o Co se 22. prosince 2004 vlastně stalo tak významného, když to zřejmě drtivá většina lidí v předvánočním shonu téměř ani nezaregistrovala? Nebo jsme snad byli svědky nějakých bujarých oslav?
o V onen zmíněný významný den nadobro opustilo kasárna a odešlo do civilu posledních osmnáct set vojáků základní vojenské služby a v ČR tak skončila povinná vojenská služba založená císařem Františkem Josefem v roce 1968!
o Tato instituce se stala jednou z nejdražších, nejostudnějších a nejnehumánnějších konstrukcí moderního státu. Poté co statisíce mladých lidí v létech 1868-1918 nedobrovolně položilo životy za zájmy korunovaných padouchů, se česká armáda navíc stala v podstatě marnotratnou zbytečností, která se nedokázala, či spíše nemohla postavit ani Hitlerově ani Brežněvově agresi. Statisíce mladých lidí však byly každoročně vytrhávány z normálního i pracovního života a podrobovány zbytečnému drilu, šikaně a omezování osobní svobody.
o Všichni čeští socani i pacifisté tudíž mají dnes mimořádně vzácný a radostný důvod ke slavnostnímu přípitku; takže socani a pacifisté - Na zdraví!
o Nicméně stále ještě zůstává spousta velice závažných důvodů vybízejících po radostné oslavě k co nejrychlejšímu vystřízlivění.
o Český stát totiž ke zrušení základní vojenské služby nepřivedly žádné ušlechtilé či útlocitné úvahy, nábrž důvody ryze finanční!
o V éře moderních a velice drahých zbraňových systémů už stát jednoduše není schopen (i ochoten) základní vojenskou službu financovat a zavádí proto armádu profesionální. Výdaje na zbrojení se tak vpodstatě jen předistribují ve prospěch nákupu stále modernějších a smrtonosnějších zbraní.
o Navíc se na české politické scéně vyskytuje stále vysoký počet osob ochotných vtáhnout ČR do války, ať již probíhá kdekoli na světě. Na pranýř je nutné postavit zejména exprezidenta Havla, který se pokusil doslova v posledních minutách svého státničení přidružit náš stát - narozdíl od pacifistického postoje např. Belgie a Rakouska - do agresivní a nesmyslné války proti Iráku, a samozřejmě i k zodpovědnosti za více než sto tisíc iráckých obětí jen samotného bombardování iráckých měst.
o Za ostudné nutno považovat i skutečnost že sociálně demokratická vláda stáhla z Iráku vojenskou nemocnici a v důsledku neutuchajícího úsilí českých "válečných štváčů" vysílá do Iráku místo chirurgů hrdlořezy.
o Česká zahraniční politika se musí oprostit vých patolízalských a anticivilizačních tradic: v éře zbraní hromadného ničení se jedná o naprosto nezodpovědnou a riskantní orientaci malého českého státu. ČR se musí ujmout navýsost důležité role mediátora konfliktů a skutečného mírotvůrce.
o To platí i pro současný konflikt mezi arabsko-islámskýn světem a (zejména) USA, které místo ochoty k politickému řešení sporných problémů - a tudíž i reálnému vyřešení problematiky terorismu, podobně jako to velkoryse učinili B. Clinton a J. Adams v případě severoirského terorismu - pouze vyhrožují silou a brutalitou. Prodlužování takového konfliktu v čase nejen znamená růst obětí této permanentní války, ale zejména zvyšuje riziko použití zbraní hromadného ničení, zvláště chemických či bakteriologických, a svědčí o naprosté neodpovědnosti americké administrativy.
o
o


o







o

o
o

Dobrá globální společnost
a úpadek křesťantví

o Předešlý říjnový úvodník, který se zabýval první kapitolou knihy From Empire to Community izraelského státníka a sociologa Amitaie Etzioniho a nazvanou Jak vzniká dobrá globální společnost, přinesl první část úvahy o tom, zda architektura dobré globální společnosti postavená na kapitalismu, nestojí na poněkud vratkých základech.
o Tato druhá část se pokusí posoudit, možnosti vzájemného přejímání některých hodnot mezi Východem a Západem, které Etzioni hodnotí jako pozitivní a současně nedostatkové u kultury protější.
o Jaká je šance na to, aby ony vrcholné kvality Západu - dle Etzioniho kapitalismus a liberální demokratický režim charakterizovaný úctou "k individuální důstojnosti a svobodě jedince, který chráněn před státem může činit vlastní politická a ekonomická rozhodnutí" - převzal Východ?
o Tyto šance jsou nesporně velmi vysoké, poněvadž onen liberalismus a individualismus nedaroval světu Bůh (jak se pošetile domnívá G. "Bloody" Bush), nýbrž Amerika, přesněji řečeno Západ svým vynálezem kapitalismu! Samotná demokracie a humanismus pak vůbec nejsou "dílem" Bushova Boha, nýbrž "dílem" bohů antických!
o Kapitalismus je dnes bez problémů reakceptován všemi východoevropskými státy přes Rusko až po Čínu. Na problém, který se zde objevil po zhroucení bolševických režimů (které Etzioni nazývá komunistickými a východními a považuje z jejich podstaty za antisociální), tzn. na obrovskou demoralizaci společnosti (nebo prohloubení demoralizace původní) nabízí syntézu "...autonomie a sociálního řádu, která se opírá převážně o morální zákony a normativní kontrolu."
o Takové je jeho řešení k alternativám - buď života "v totalitní společnosti ovládané náboženskými fundamentalisty, komunisty nebo jinou státem nařízenou ideologií, nebo ve společnosti s bezuzdným antisociálním chováním," které by pak mělo fungovat např. i v Afgánistánu, kde se po pádu Talibanu objevila exploze pedofilie, obrovská produkce narkotik atp.
o Poněkud matoucí a zavádějící je tu fakt, že Etzioni hází do jednoho pytle fundamentalismus náboženský s ateistickým fundamentalismem "komunistickým".
o Příklad z Afgánistánu, který dokazuje, že tamější orientální hodnotový systém spočíval na pevném náboženském přesvědčení, totiž přímo vede k následující reflexi: bude-li vpád kapitalismu a liberalismu do nábožensky fundamentalistických orientálních zemí úspěšný, s výsledkem kupř. zrovnoprávnění žen, Západ si nepochybně zatleská.
o Tyto ovace ovšem nepotrvají dlouho, neboť ženská emancipace západního střihu tu bude znamenat zcela zásadní průlom do ortodoxní islámské víry, fakticky korespondující s bezvěrectvím!!! Tím zákonitě začne erodovat i celý tamější hodnotový systém, a následná demoralizace se v ideálním případě ustálí na úrovni demoralizace dnešního Západu. Východ se tak ocitne ve stejně osudových problémech, které Etzioni vytýká Západu...
o Hranice Západu se sice a nepochybně posunou východním směrem, ale vůbec se tím nevyřeší vlastní problémy západní civilizace...
o Směrem západním Etzioni sice realisticky poukazuje, že "v posledních desetiletích, počínaje šedesátými lety, vzniklo ve Spojených státech i v Evropě něco, co se může označit jako deficit společenství (nebo nedostatek sociálního kapitálu)," a konstatuje úpadek přirozené autority sahající od učitelů přes politiky až k duchovním.
o Nicméně si vůbec neklade onu veledůležitou otázku:
o Co je vlastně příčinou této demoralizace???
o Jsou jí snad přetrvávající lži a farizejství spojené s vraždou kdysi nejmocnějšího státníka světa, J. F. Kennedyho? Jedná se o důsledek vietnamského syndromu? - statisíce mladých Američanů byly nahnány do nesmyslné války kde jich přes padesát tisíc padlo -, a který vedl k hlubokému odcizení a nedůvěře v establishment? Jsou jí snad nedůstojné praktiky důstojných pánů - mj. pedofilní homosexualita?
o Jistě! Také. Nicméně tyto události však spíše katalyzovaly již probíhající a zjevně dekadentní trend:
o Zatímco na počátku 20. let připadalo v USA na 2 300 000 sňatků zhruba 300 000 rozvodů - což v této konzervativní zemi i době nebylo zrovna málo, pak počátkem 60. let to bylo už 600 000 rozvodů a v roce 1995 bylo při stejném počtu sňatků rozvedeno celých 1 160 000 rodin! Obětmi vražd a úmyslných zabití se během desetiletí 1957 - 66 stalo 90 000 amerických občanů; v průběhu let 1986 - 95 bylo zaregistrováno již čtvrt milionu obětí! Podobný trend vykazují i krádeže (včetně vloupání a krádeží aut): v období 1957 - 66 došlo v USA k 19 milionům krádeží a v letech 1986 - 95 zaznamenali statistikové již 120 000 000 případů!
o
o
o  Pokračování

Redakce








NETSOCAN MONITOR




Pinochetův smutný advent
Za Pinochetova převratu v roce 1973 bylo zavražděno nebo zmizelo 3000 liodí. Další desetitisíce byly následně uvězněny. Docházelo k mučení, jehož obětí bylo odhadem nejméně kolem dvacetitisíc... Češi... někdy zalitují, že jsme neměli nějakého Pinocheta, který by nás ochránil před komunismem. Jenže porovnávat nesrovnatelné není správné... Třeba říkat, že Allende byl chilským Gottwaldem, a hledat v tom ospravedlnění krvavé diktatury. Pokud byl někdo chilským Gottwaldem, pak spíše právě Pinochet, ne Allende. Demokracii v této zemi s její dlouhou tradicí zničil Pinochet, ne Allende... Pokud jde o mrtvoly, měl chilský diktátor razantnější rozjezd. U nás bylo mezi lety 1948-1962 popraveno za „politické“ trestné činy 242 osob... Řečeno česky, Pinochet to přehnal. To už takový Jaruzelski to zvládl inteligentněji a Walesa dodnes běhá vesele po světě. (MF DNES 22. prosince).

Autorem těchto zajímavých pasáží je Jan Jandourek. V dalším článku na toto téma - Pinochetův příběh z jiného úhlu (18. 12. v témže listě) - ekonomický a mediální konzultant Tomáš Marek sice nerad nicméně velkoryse uznává právo Chilanů naložit s Pinochetem dle zákona. Na závěr ovšem zločince Pinocheta osobně „osvobozuje“ s následujíím výkladem: „Pro mne je klíčovým argumentem kvalifikovaný odhad odborníků, podle nichž by si pokračování Allendovy vlády vyžádalo v letech 1973 až 1975 asi 200 tisíc obětí na životech vinou hladomorů...“ Lze předpokládat, že pan Marek nejspíše čerpal u odborníků naprosto podobných těm, kteří kvalifikovaně odhadovali desítky minut, během kterých Saddám chce a může zaútočit na USA se ZHN... Na Kubě nebyl hladomor ani navzdory masívnímu obchodnímu embargu ze strany Západu! Když si dokázal poradit Fidel, proč by měl selhat Allende? Zkrátka a dobře, pan Marek se nejspíše sám stal obětí kvalifikovaných odborníků, kteří dobře vědí proč a nač dezinformují...



Nova: dobrá zpráva s pachutí
Nova patří po pěti letech opět Ronaldu Lauderovi... To není zpráva, nad kterou bychom měli jásat, protože jsme měli vždy vědět, že ve světě, ke kterému jsme se připojili, se takhle lokajsky pán neokrádá... Západ nám to tímto krokem vzkázal podruhé: poprvé při prohrané arbitráži ve Stockholmu... Doplatili jsme na nečinnost našich orgánů v trestním řízení a soudů: na Vladimíra Železného bylo před lety podáno kolem padesáti žalob a prakticky žádná z nich nebyla dořešena. (MF DNES, 15. prosince).

Karel Hvížďala - zcela ignorující fakt, že v první arbitráži v Londýně byl Lauder poražen na hlavu - zřejmě zastává logiku, že čím více je na někoho podáto soudních žalob, tím větší je to lump. Co když je realita poněkud jiná... Co když je V. Železný skutečně nevinen a oněch padesát žalob je předevší důkazem existence děsivé formy perzekuce, při níž jsou fakticky zneužívány soudy, prokuratura i policie!...



Zničím tě, hrozil Lauder Železnému
"Zničím tě, ty nemáš šanci. Já proti tobě vyjedu se sto žalobami a jedna se chytne," hrozil americký podnikatel Ronald Lauder v roce 1999 Vladimíru Železnému, který ho zrovna odstřihl od kontroly nad televizí Nova. "Ronalde, já ti licenci stejně neprodám. Já vím, že je to sebevražedný a ty jsi nejmocnější člověk na světě. Ale já už jsem takový," odpověděl sebevědomě Železný. (MF DNES, 14. prosince).

"A vzápětí, asi aby bylo zřejmé kdo je v ČR pánem, se na dosud bezúhonného Železného vrhli soudci, prokurátoři, policisté a média. Bylo na něj podáno kolem padesáti žalob, byl brán do vazby, propouštěn z vazby, byl mu zabavován a zase vracen majetek atp..." (Viz článek "Český lev je korunovaný a do tlapy mu patří červená lucerna," říkají... uveřejněný v tomto čísle).



We need to Heal
Jimmy Carter on the vituperative state of American politics...
At 80, former U.S. president Jimmy Carter remains an active humanitarian...
You talk about the loss of life. 100 000 Iraqis might have been killed in the course of their liberation.
I don’t doubt that because for months we bombed indiscriminately, and we don’ t have any way to know how many died... We’ ve pretty well abandoned the terrorist fight in order to concentrate our effort in Iraq. We’ ve got to be generous in sharing authority and responsibility. I don’ t mean just offering people a rigt to send in troops, which is a hopeless effort, but to share with them the political and economic and the military future of Iraq. That’s almost an unacceptable thing to say if you start including oil - that we’ re going to share the rights to controlling Iraqi oil with other nations...
But shouldn’t the Iraqi oil belong to the Iraqi people?

Sure, but control of it is what I’ m talking about: the drilling for it, the marketing of it, those kind of things should not exclusively be U.S. which it is now - and which may have been one of the purposes of the invasion.... (Lidové noviny, 10. prosince).

Potřebujeme se uzdravit
Jimmy Carter o chorobném stavu americké politiky
Osmdesátiletý někdejší americký prezident Jimmy Carter zůstává aktivním humanitárním pracovníkem...
Hovoříte o obětech na životech. Při osvobozování iráckého lidu bylo zabito asi 100 000 Iráčanů.
O tom nepochybuji, neboť jsme bombardovali nepřetržitě několik měsíců a nemáme žádnou možnost se dozvědět, kolik bylo mrtvých... Zanechali jsme ve značné míře boje proti teroristům abychom mohli soustředit naše úsilí do Iráku. Musíme být velkorysí při dělbě moci a odpovědnosti. Nemám pouze na mysli udělení práva dalším národům, aby tam poslali svá vojska - což je beznadějná snaha. ale jejich právo podílet se na politické, ekonomické a vojenské budoucnosti Iráku. Takový názor se stává téměř nepřijatelný v okamžiku, kdy do něho začnete včleňovat ropu - čili že se hodláme s ostatními zeměmi podělit i o právo disponovat s iráckou ropou...
Neměla by ale irácká ropa náležet iráckému lidu?

Jistě, ale o tom právě hovořím: mám na mysli ropné vrty i obchodování s ropou. Tyto záležitosti by neměly výhradně náležet USA, jako je tomu nyní; a což asi bylo i jedním z důvodů invaze....(Překlad: frs).


Modrá je dobrá, růžová bude lepší?
Stanislav Gross zavelel: Neremcat, rozkročit se víc do středu! Vedle Modré šance má mít volič k výběru i variaci a la Lidový dům... Tandem Gross - Sobotka se rozhodl stvořit novou ČSSD: nebude stranou pro chudší, moderně osloví i středového voliče... Růžové šance se ODS skutečně obává víc než Škromachových starostí o přidělování blahobytu, víc by měla ladit i s doporučením mezinárodních institucí a také s politikou sociálních demokracií na počátku 21. století. Stará ČSSD je mrtvá, ať žije nová ČSSD!... Růžovou šanci ČSSD potřebujeme všichni. Modrá získá oponenturu, což je vždycky prospěšné, voliči další alternativu. A příští volby by už nemusely být tak šedivé jako ty poslední. (MF DNES, 8. prosince).

Jana Bendová, která si získává nehynoucí renomé dokazováním, že kálení v galerii není projevem primitivismu, ale formou politického protestu, se pustila i do serioznější tématiky. Buhužel nevnímá faktor našeho poměrného zastoupení stran v parlamentě. Takže zatímco Blair si může v anglickém většinovém systému dovolit balamucení svou "New Labour" politikou, poněvadž je pro voliče stále menším zlem než neoliberální konzervativci, v Česku podobná politika tandemu Gross - Sobotka nepřivede ČSSD k volebnímu vítězství, ale - vzhledem k existenci KSČM - rovnou do mimoparlamentní opozice.



Mýty o transformaci 15 let po pádu komunismu
Privatizace Škody Mladá Boleslav byla jistě úspěšná, ale připomeňme dvě skutečnosti: vláda automobilku očistila od finančních zátěží předtím, než ji Volksvwagen (VW) převzal. Později, v letech 1994-95 jsme museli znovu s VW jednat, neboť původní smlouvy umožňovaly snížit investiční záměr. Mnoho dalších investorů projevilo zájem, avšak od pouhého zájmu byla ještě nesmírně dlouhá cesta přes požadavky převzít jen „čisté“ části podniků, přes státní záruky až po uzavření a vypořádání kontraktů. ...,ale hlavně - o velké průmyslové podniky skutečný zájem nebyl nebo jednání vedla k nepřijatelným požadavkům na stát. (MF DNES, 7. prosince).

Pan Vladimír Dlouhý, bývalý ministr průmyslu a obchodu, chtěl nejspíše říci, že takhle lacino nevybojoval českou ekonomiku ani Hitler. Ani ten by si nedovolil požádat svůj "protentokrát" - jak jeho protektorát Böhmen Und Mähren nazývali Češi - aby oddlužil Němci získané podniky. Hitler - předtím než se české ekonomiky zmocnil - musel vyhrožovat válkou, protože tehdejší podniky měly své majitele, kteří o ně hodlali i bojovat. Postsametová ekonomika včetně "rodinného stříbra" předtím "patřila lidu", tudíž nikomu, a proto se tak snadno - a zamozřejmě za neuvěřitelně obrovské korupce oněch Santa Klausů - tak snadno rozdávala.



Nesplněné přání Stanislava Grosse
Gross se rozhodl vymoci si splnění svého přání o jednotě strany silou. a výhrůžkami... Už to není ten hodný Standa se šlemi, který se na každého klukovsky a nevinně usmívá... Miloše Zemana poslal do pekel a ukázal všem, kteří chtějí straně škodit, kde jsou dveře. Tento Grossův útok však může být také začátkem jeho konce, byť zatím vítězí. Stačilo by kupříkladu,, kdyby jediný jeho poslanec těmito dveřmi práskl a vláda by byla v koncích. (MF DNES, 7. prosince).

Situace není ovšem tak tragická, jak by na první pohled snad mohla vypadat. ČSSD má sedmdesát poslanců a to je obrovská síla, a zcela upřímně vzato, síla skládající si i z gravitační síly koryt. Soc dem poslanci - v dojemné shodě se svými unionistickými kolegy - by byli padlí na hlavu aby si při současných volebních preferencích podřezali větev na které sedí. Samozřejmě, mohli by se objevit i odpadlíci typu mladého a zaníceného sociálního demokrata Teplíka, kterého onen zánět rychle přešel a který bez uzardění přestoupil do ODS. Ale protože ani on tak nečinil z ideologických, ale ryze pragmatických důvodů - což samozřejmě může někdo chápat i jako decentní výraz pro politickou i jinou korupci - a jak navíc ukazuje čerstvý případ okamžitého a nekompromisního stíhání údajného pokusu o korupci uionistického a vládně-koaličního poslance Kořístky, dnes by si něco podobného dovolil jedině sebevrah.



Gross pohrozil svým protivníkům v ČSSD
Předseda ČSSD se po víkendovém jednání strany usmíval a tvářil se, že strana je teď už jednotná a jde za ním. Realita je však jiná... Gross totiž v sobotu dosud nejostřejším způsobem zaútočil proti kritikům ve vlastní straně. „Musíme se zbavit těch, kteří škodí straně,“ prohlásil. Později odmítl upřesnit, kdo jsou oni „škůdci“ a jak se jich chce zbavit,.. Nynější předseda také kritizoval poslanecký klub, pasivitu členů strany i odborné zázemí... O svých chybách v předvolební kampani se nezmínil. (MF DNES, 6. prosince).

"V tuto chvíli se však musí zdůraznit, že osobní podíl S. Grosse na neúspěchu ČSSD v těchto volbách je zcela nicotný - i když nelze nepřipomenout politicky nemravné "vykopnutí" zkrachovalého V. Špidly do koryta v EU, které voliče ČSSD nepochybně "oslovilo" - ve srovnání s obrovskou olověnou koulí zodpovědnosti, kterou na sebe vzal ÚVV ČSSD, když pověřil Špidlu a poté i Grosse koaliční vládou s v podstatě nekompatibilními subjekty. KDU-ČSL a zvláště US-DEU nabízené karty (vládní posty) samozřejmě přeochotně přijaly; nicméně, mj. poučeni i důsledky opoziční smlouvy pro ODS, musí ve vlastním zájmu hrát politický poker, který přinese co nejvíce bodů jejich voličům a sebere je voličům ČSSD... Nu a volební výsledky pak bývají i odpovědí na otázku komu se hra daří a kdo je naopak looser. Pak nastalo zatím poslední dějství v podobě povolebního koncilu - zasedání ÚVV ČSSD, kde S. Gross sehrál roli, za jejíž autorství by se nestyděli ani významní autoři antických tragedií." (Viz dále článek Zkoušky politické dospělosti premiéra Grosse, uveřejněný v tomto čísle).



Co se může stát s naší levicí
Gross už nepustí Zemana zpět „ani omylem“. Škromach chce menšinovou vládu bez komunistů, ale s komunisty. Buzková s komunisty nikdy! Zeman: Grossovo vedení jsou zrádci! Gross: zbavíme se těch, kteří škodí ČSSD. ...pachatelé vládního úpadku: Zeman, Kalousek a exhibicionisti. Bez obav můžeme přidat i počasí... Grossův úspěch i pád mají stejnou příčinu: politiku bez obsahu... Zeman má pravdu, že dnešní vedení ČSSD představuje jen klubko zmatených fantazií a všelijakých zrad, ale jak si stranu založil, takovou ji dnes má... Gross bude také vylučovat - většinu strany. Zůstane jen malé jádro ČSSD: Gross, Buzková, Kohák. (MF DNES, 6. prosince).

Zdá se, že jde - alespoň momentálně - o velice pravděpodobnou variantu, která může mít následující pokračování: naši mladí sociálně demokratičtí přátelé, kteří si v životě na živobytí nikdy nevydělávali jinak než politikou, nejprve prohlásí za nepřátele všechny soc dem přátele - v ČSSD se místo původního soudruhu dnes používá oslovení příteli - jejichž názory se nevměstnají do jejich názorového klišé a setnou jim politické hlavy. Poté, po zavedení jakési juvenilní formy demokratického centralismu se postaví do řady hned za dalšího mladého politika Tonyho Liara (Blaira), a pod jednotným heslem - "New Labour Is No Labour!" - odpochodují do české mimoparlamentní opozice.



Velevážená stolice
Milan Knížák... Pošle na umělce, kteří instalovali v Národní galerii exkrementální objekt, státní orgány... Představme si soudní proces mající vyřešit, zda inkriminovaný výměšek uměleckého těla a ducha je, či není objektivní kritikou... advokát obviněných... „Mí mandanti dělají na zem politicky angažovanou uměleckou tvorbu, chtějí tím otvírat tabuizované problémy a vyvolat očistnou diskusi, která povede ke šťastnější společnosti. (MF DNES, 1. prosince).

Vzhledem k tomu, že MF DNES se od obsahu tohoto článku nedistancovala, lze to chápat jako specifický příspěvek prestižního deníku ke kultivaci české společnosti. Vůbec nic na tom nemění ani pokus autorky Jany Bendové maskovat evidentní primitivismus citáty z Křestu svatého Vladimíra. Geniální KHB žil navíc v době, kdy na zdech veřejných místností visely tabulky zakazujíí plivání na podlahu. Nedej bože, aby se jinak půvabná paní novinářka dozvěděla, že exkrementální nátlakovou či protestní politiku lze dále stupňovat a kombinovat např. s močením, zvracením či pliváním chrchlů. Anebo - proč ne - nechť si tuto exkrementální formu komunikace JB aplikuje ve své rodině popř. zavede v prostorách svého média. V zájmu jeho šťastnější budoucnosti, jak jinak.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedena 1. ledna 2005 v 13 hodin 10 minut.
NETSOCAN