NETSOCAN
Číslo 12 --PROSINEC 2005---Ročník IV.
Manželství je závazek i tam,kde láska chybí


ooo Uvádíme doslovné znění zajímavého příspěvku, který přednesla 18. 6. 2004 při jednání Poslanecké sněmovny PČR o registrovaném partnerství poslankyně za KDU-ČSL Vlasta Parkanová. Titulek a zdůraznění textu kurzívou NETSOCAN, zdroj: www.psp.cz.

ooo Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, tento návrh zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví je parlamentní stálicí a objevuje se tady už poněkolikáté, jak zde již bylo řečeno. A tak jako se příliš nemění samotný návrh tohoto zákona, nemůže se ani příliš mnoho měnit argumentace, a to jak na straně jeho zastánců, tak na straně odpůrců.
ooo Já jsem si procházela diskuse z minulého i předminulého volebního období a uvědomila jsem si, že více než věcným sporem o možnost homosexuálních párů uzavírat spolu svazky více či méně podobné manželství jde o střet dvou zásadně odlišných pohledů na společnost a na její instituce.
ooo Příznivci tohoto návrhu zákona tuto diskusi v podstatě vést odmítají, nebo ji bagatelizují argumenty ad hominem vůči lidem, kteří se na tento problém odmítají dívat izolovaně, bez jeho společenského kontextu. A již tradičně jim napomáhá silná podpora, které se těmto návrhům dostává v médiích od novinářů a i od dalších tvůrců veřejného mínění. Nejen u nás, ale prakticky všude ve svobodném světě je diskuse o homosexuálním partnerství i o homosexualitě jako takové svazována mocnou lobby, která v rámci politické korektnosti fakticky diktuje, co se smí a co se nesmí říkat, aby člověk nebyl označen za homofobního a netolerantního.
ooo Mezi odpůrci tohoto návrhu zákona jistě takoví lidé existují a jistě si některá jména a osoby můžeme v paměti vybavit. Já se ale přesto chci pokusit vám vysvětlit, že existují velmi závažné argumenty proti uzákonění registrovaného partnerství. A tyto argumenty přitom nevycházejí ze žádných osobních pocitů, z antipatií či animozit, ale z předlouhých historických zkušeností i současných potíží, kterým lidská společnost čelí na počátku 21. století. Předem se omlouvám za to, že mnohé z mých argumentů budou opakováním toho, co jsem zde již uvedla při projednávání minulých předloh návrhů zákonů o registrovaném partnerství. Ale nejsem to já, kdo toto téma stále do sněmovny vrací. A nezbývá tedy, než trpělivě znovu vysvětlovat, v čem jsou předpoklady zastánců tohoto zákona mylné.
ooo Snad největší iluzí a mýtem okolo registrovaného partnerství je tvrzení, že tento institut lze přijmout jaksi izolovaně, pro určitou pevně ohraničenou skupinu a bez jakéhokoli dopadu na zbytek společnosti; tím zejména myslím manželství heterosexuální. Preferované postavení manželství muže a ženy však není samoúčelné. Má-li být stejně nebo obdobně zvýhodněn i svazek lidí stejného pohlaví, musíme si nutně položit otázku, zda pro to existují stejné anebo obdobné důvody. Příčiny preferovaného postavení rodiny sahají až k samotnému úsvitu civilizace. Po tisíce let je rodina základní podstatou uspořádání každé lidské společnosti. Je produktem evoluce. Je produktem procesu, který při svém výběru pracuje proti lidem, kteří jsou náchylní opustit své potomstvo, a pracuje ve prospěch těch, kteří jsou připraveni o potomstvo pečovat a tuto péči zajišťovat v rámci příbuzenstva, které je charakterizováno především genetickou linií.
ooo Výčet sociálních funkcí rodiny však zdaleka nemůže vystihnout její podstatu, a právě zjednodušený pohled na rodinu a na manželství stál na počátku velmi hluboké krize, která rodinu a s ní celou společnost postihla v posledních desetiletích.
ooo S nástupem právního pozitivismu ve společnosti převládl názor, že manželství je vlastně smlouva, smlouva, ve které plnění z jedné strany je podmíněno plněním ze strany druhé, a že jakmile má jedna strana důvod se domnívat, že strana druhá přestala plnit své závazky, cítí se být oprávněna přestat plnit i ty své.
ooo A právě smluvní pojetí manželství vedlo k jeho oslabení a to oslabení je často falešně vykládáno jako změna funkce a významu rodiny v moderní společnosti. Různé progresivní teorie začaly manželství vydávat pouze za jeden z možných způsobů života s tím, že rozvod je vlastně součástí normálního rodinného cyklu a že není selháním.
ooo Alternativní způsoby soužití, jako je život na hromádce, život ve skupině či život s partnerem stejného pohlaví, začaly být vykládány jako alternativně rovnocenné způsoby dosahování individuálních cílů - a já zdůrazňuji ta slova individuálních cílů. K těmto sociálně inženýrským pohledům na rodinu se přidává i rovnostářský pohled na muže a na ženu, který ze správné premisy, že jsou si oba rovni, chybně usuzuje, že jsou stejní, že jsou zaměnitelní a že se vlastně jedná o psychicky, a dokonce snad i fyzicky identická stvoření, u nichž lze případné rozdíly vysvětlit pouze rozdílnou výchovou nebo prostředím.
ooo Po všech experimentech s manželstvím a rodinou je čím dále jasnější, že se jedná o nejdůležitější instituci společnosti. Instituci, kterou nelze jednoduše přizpůsobovat a měnit v závislosti na požadavcích doby. Ona není jen jednou z několika možností způsobů života. Manželství není aréna, kde se vyjednává o právech, není to řetězec úvah nad náklady a výnosy, je to veřejný závazek, který je vyvolán na začátku vzájemnou láskou, ale je to i závazek tam, kde ta láska chybí. A to bych opět chtěla zdůraznit - je to závazek i tam, kde láska chybí. Manželství není tedy smlouva v právním ani v obchodním smyslu. Je to status, je to stav, kterým na sebe beru určité povinnosti, a ty povinnosti jsou absolutní, zcela bez ohledu na to, jak si počíná můj partner, zda i on své povinnosti ctí, anebo zda je porušuje.
ooo Každý rozumný stát respektuje a ctí legitimní cíle a zájmy všech svých občanů. Ale podporu a preferenční zacházení slibuje pouze těm, jejichž cíle jsou v bezprostředním zájmu, v životním zájmu toho státu. A to homosexuální svazek při vší úctě není. Manželství je společenské pouto, kterým se k sobě poutají lidé v okamžiku, kdy jsou k sobě silně přitahováni. A význam tohoto pouta sílí právě v okamžiku, kdy to bezprostřední okouzlení pomine, a oni mají společnou a jen obtížně dělitelnou odpovědnost za péči a za výchovu svých dětí. A je zde otázka, jaký smysl má k sobě poutat lidi, kteří žádnou společnou odpovědnost nemají a ani mít nemohou, protože prostě z jejich spojení nový život vzejít nemůže.
ooo Argumenty příznivců těchto svazku lze zhruba rozdělit do dvou kategorií.Tou první je odstranění údajné diskriminace, a tím i získání vyššího společenského statusu pro homosexuální páry. Lidsko-právní rozměr této diskuse tak otevírá další, obecnější problematiku a tou je rovnost před zákonem.
ooo Diskriminace homosexuálů, jejich pronásledování a pranýřování je historickou realitou, která v žádném případě nemůže sloužit ani neslouží západní civilizaci ke cti. Ještě zcela nedávno byli homosexuálové občany druhé kategorie a platila pro ně jiná pravidla než pro většinovou společnost. Ale veškeré tyto relikty minulosti jsou dnes již z právního řádu i z faktického veřejného života společnosti odstraněny a gayové i lesbičky mají před zákonem rovné postavení. To je fakt, na kterém se doufám shodneme všichni.
ooo Jádrem jejich požadavků v současné době tedy není a nemůže být odstranění diskriminace, která neexistuje a kterou právní řád vůbec nezná, ale naopak zavedení pozitivní diskriminace, jejímž smyslem je prostřednictvím speciálních a dalo by se říci skupinových práv odstranit nikoli nerovnost, ale různost mezi lidmi. A právě v tomto směru jde o krok, který může mít velmi negativní dopady na zásadní principy právního státu, jako jsou rovnost před zákonem nebo zásada obecnosti zákonů.
ooo A pro příklad, jak by mohl vypadat další krok, není třeba chodit daleko. Radikální feminismus například požaduje oddělené zákonodárství pro muže a pro ženy. Uplatňováním stejných zákonů vůči ženám a mužům totiž nedochází k rovnosti ve výsledcích, resp. v reálném postavení mužů a žen.
ooo Opuštěním principu rovnosti před zákonem se tak otevírá brána k prosazování speciálních zákonů pro různě definované skupiny občanů, které mohou poukázat na to, že z nejrůznějších důvodů, často zcela nezaviněných, nemohou dosáhnout stejných výsledků jako ostatní.
ooo Ta druhá kategorie argumentů zastánců registrovaného partnerství by se dala označit jako argumenty praktické. Registrované partnerství podle nich odstraní skrytou diskriminaci gayů a lesbiček v zaměstnání, zabrání veřejným projevům násilí a v neposlední řadě přinese větší stabilitu vztahů, a tím údajně omezí rozšíření nemocí spojených s promiskuitou.
ooo Jsem přesvědčena, že se jedná o zcela liché naděje. Liché naděje proto, že lidské myšlení - a už vůbec ne lidskou hloupost - nelze změnit zákonem. Dokonce ani věrnost nelze založit na úředním papíru.
ooo A to, co oficiální svazek může omezit - a je to možné jak u homosexuálů, tak u heterosexuálů - není samotná promiskuita, ale rozpad vztahu dvou lidí v jejím důsledku. Ten úředně posvěcený svazek přispívá ke stabilitě partnerských vztahů, nikoli však bezprostředně k omezení promiskuity samotné. Z hlediska společnosti neexistuje důvod k tomu, usilovat finančními nebo mocenskými stimuly o dlouhodobou stabilitu vztahů dvou lidí stejného pohlaví a ochraňovat ji před rozpadem ve speciální instituci jen proto, že se v jistý okamžik měli nebo mají rádi. A argumentovat tím, že to sami chtějí, je při rozhodování, zda někdo má být zvýhodňován, přece jen málo.
ooo Kolegyně a kolegové, já prosazování tohoto zákona považuji za cosi, co v minulosti provázela řada nátlakových akcí, a často se šířila i zkreslující nebo vyloženě nepravdivá tvrzení, která se častým opakováním stávala zdánlivou pravdou.
ooo Chci tedy v závěru zdůraznit, že absence tohoto zákona nebrání minoritě gayů a lesbiček žít jejich vlastním způsobem života. Není jim ani bráněno vychovávat a adoptovat děti. Řadu nadstandardních vzájemných vztahů lze uspořádat smluvně v rámci občanského zákoníku. Osobně vůbec nic nenamítám proti tomu, aby zde byla posílena smluvní svoboda v oblasti majetkové, dědické, informační atd.
ooo A snad největší mýtus, který je okolo registrované partnerství úspěšně šířen, se týká údajné netolerance těch, kteří tento institut odmítají. Tolerance je v tomto případě chápána jako povinnost a schopnost souhlasit se vším, co sice vybočuje, ale nezasahuje do práv ostatních. A protože registrované partnerství nikoho neomezuje v jeho právech, je jeho uzákonění čistě věcí tolerance. Tak to tvrdí druhá strana.
ooo Já se přiznávám, že toleranci takto nevnímám. Ideálem takového způsobu uvažování je potom společnost, ve které každý sleduje své zájmy, do kterých nikomu jinému nic není, pokud jeho samotného náhodou bezprostředně neohrožují. Takový svět já nepovažuji za tolerantní, takový svět je lhostejný, a lhostejnost ke světu není žádnou ctností.
ooo Jádrem skutečné tolerance je přesvědčení, že předmět tolerance má být, pokud je to jen trochu možné, ponechán na pokoji. Tolerance není lhostejnost k názorům či jevům, které se nás netýkají nebo nás neomezují, ale respekt k tomu, co sami považujeme za omyl.
ooo A já rozumím důvodům, které homosexuální hnutí vedou k požadavkům na prosazování a prosazení registrovaného partnerství, a respektuji je jako do jisté míry vážné. Osobně i zprostředkovaně znám řadu těch, kteří se k homosexuální orientaci hlásí. Samozřejmě vím, že mezi nimi bylo a je mnoho velkých osobností s nemalým příspěvkem do pokladnice české i světové kultury. Velmi si těchto lidí vážím, ale přesto cítím povinnost vystoupit proti tomuto návrhu zákona.
ooo Lidská společnost je velmi složitým mechanismem a ten není možné dokonale poznat a jednoduše jej ovládat. Ve snaze dosáhnout rovnováhy v některé oblasti snadno narušíme rovnováhu v oblasti jiné. A dezintegrace společnosti je jedním z rizik, která tento zákon přináší. Některá další si možná dnes ještě nedovedeme ani představit. Jsem přesvědčena, že případná pozitiva přijetí návrhu zákona o partnerském soužití pro jednu skupinu osob by nikdy nemohla převážit nad ohrožením, která z něj vyplývají pro výsadní postavení manželství mezi mužem a ženou.
ooo Z tohoto důvodu podávám návrh na zamítnutí této předlohy.

Frs., 10. ledna 2006

NETSOCAN