NETSOCAN
Číslo 12 -- PROSINEC 2006 ---Ročník V.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Teismus či ateismus?
 Prohlášení iniciativy Jsme občané!
ČLÁNKY
 Sociální stát jako téměř ideál?...
 Zápletky „volebního patu"
 Nešťastný způsob tohoto léta, podzimu, zimy…
GLOSA
 K novému roku 2007
o Miloslav Junek
NETSOCAN MONITOR
 Bůh s námi
 Prezident nemá tak svázané ruce
 Chcete základnu?
 Lubomír Zaorálek o americkém antiraketovém programu...
 Izraelské nukleární přeřeknutí...
 Češi jen táhnou se stádem
 Pětadvacetiletý starosta se zhroutil

AKTUALITA

Prohlášení iniciativy Jsme občané!

(1. ledna 2007)


o Listopad ’89 nám přinesl možnost ustavení plnohodnotné demokracie, „vlády všeho lidu“. Avšak místo toho, aby v naší zemi zapouštěla kořeny a prohlubovala se, je demokracie zaměňována za loajalitu k neoliberálnímu ekonomickému systému. Nejenže tak mizí prostor pro veřejnou diskusi o zásadních společenských otázkách, ale demokratické vymoženosti se dokonce stávají terčem více či méně zjevných útoků.
o Proto je zapotřebí vzít demokracii vážně. To znamená bránit ji na všech úrovních a požadovat její důsledné uplatňování. Jde o to, aby demokracie nebyla jen prázdným slovem, nýbrž aby občané mysleli a jednali s plným vědomím toho, že podle ústavního pořádku České republiky má každý člověk svá práva bez ohledu na majetkové či mocenské postavení ve společnosti (čl. 3 Listiny základních lidských práv a svobod – dále jen Listina). Občanská práva stojí nad ekonomickými a mocenskými zájmy těch či oněch skupin a vrstev. Být občanem neznamená jen odevzdat hlas do volební urny. Demokracie bez účasti veřejnosti na rozhodování o věcech, jež se jí bezprostředně týkají, bez svobodných aktivit občanské společnosti zdola, je jen vyprázdněnou a zneužitelnou formální procedurou.
o Občanství obsahuje politický, kulturní, sociální a obecně lidský rozměr. To je zakotveno v zásadních dokumentech – v Ústavě České republiky a v Listině, jež je součástí ústavního pořádku, ale i ve smlouvách Rady Evropy – Evropské sociální chartě (ESC) a Úmluvě o lidských právech a základních svobodách. Česká republika dobrovolně přijala i závazky mezinárodních paktů o lidských právech a další úmluvy OSN.
o Lid je zdrojem veškeré státní moci (čl. 2 ústavy), ale orgány, jejichž prostřednictvím státní moc vykonává, se mnohdy zpronevěřují svému poslání – jednat v zájmu všeho lidu slibují poslanci, senátoři i prezident. Mocenské orgány vládnou spíše lidu než pro lid a občané mají málo účinných prostředků, jak tento stav změnit.

o Je nedostatek nestranných institucí, na něž se občané mohou obrátit, jsou-li porušena jejich práva. Soudnictví pracuje pomalu a neuspokojivě. Veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi) neumožňují zákony a ústava předkládat návrhy zákonů, nesmí se ani zabývat rozhodnutími obcí a může jen pasivně komentovat úřední pochybení. Kvůli zákonným lhůtám nemůže včas informovat o svých zjištěních veřejnost. Úřady často nedbají smyslu omezení základních práv a svobod (čl. 4 odst. 4 Listiny) a tato omezení prosazují svévolně.
o Petiční právo (čl. 18 Listiny) sice existuje, ale občané jím něčeho dosáhnou jen výjimečně. Lid sice může podle druhého článku ústavy vykonávat státní moc přímo, ale chybí ústavní zákon o celostátním referendu, jenž by občanům umožnil referendum vyvolat. Občanům je téměř znemožněno podílet se na správě veřejných věcí přímým způsobem (čl. 21 Listiny). Místní referendum se sice koná, ale jeho uplatnění je omezeno požadavkem vysoké účasti.
o Svoboda projevu a právo na informace, zaručované článkem 17 Listiny a zákony, je iluzorní, pokud není dost médií poskytujících nezkreslené, objektivní a zásadní informace o věcech, které se týkají základních problémů života občanů. Výkon těchto práv se nemůže omezovat na internetové stránky a nízkonákladové tiskoviny, musí se opírat o média veřejné služby.
o Mnohá rozhodnutí, která podstatně ovlivňují život lidí, probíhají zcela mimo jejich kontrolu – jsou často motivována lobbisty, kteří korumpují politiky a úředníky ve veřejné správě, a tak jimi manipulují. Mnohdy se nedodržují nebo obcházejí předpisy o veřejných zakázkách a výběrových řízeních. Veřejná správa často selhává v ochraně obecných a veřejných zájmů, které má podle zákona chránit. Její orgány často neposkytují dostatečné informace o své činnosti (čl. 17, odst. 5 Listiny). Je systémovou chybou, že výkon veřejné správy v krajích a obcích je určován zájmy politických stran.
o Občanům hlásícím se k etnickým menšinám se sice formálně přiznávají individuální a skupinová práva, ale zákony i praxe nebrání sociálnímu vylučování a nechrání sociálně ohrožené. Neumožňují ani rozvoj kultury a vzdělávání se v jejich jazyce a nezajišťují jejich další ústavní práva (čl. 25 Listiny).
o Práva imigrantů a dalších cizinců i jejich rodin jsou nedostatečná. Česká republika dosud nepřistoupila k většině ustanovení článku 19 ESC, která by cizincům zaručovala stejné podmínky v zaměstnání jako českým občanům, a čeští občané a státy Rady Evropy a Evropské unie nevyvíjejí dostatečný tlak na vládu, aby tak Česká republika učinila. České zákony dostatečně nezajišťují ani ústavní právo cizinců na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst (čl. 10, odst. 1 Listiny). Česká republika je od 1. ledna 2007 jediným státem Evropské unie, který v pracovněprávních vztazích nedodržel její antidiskriminační směrnici číslo 43/2000, k jejímuž uplatnění v právním řádu se všechny členské státy zavázaly.
o Ženy, mladiství, zdravotně postižení a lidé starší 50 let jsou navzdory čl. 3 a 29 Listiny v mnoha případech znevýhodňováni při hledání zaměstnání i jako zaměstnanci. Nedostatečně jsou chráněna práva dětí (čl. 32 Listiny), obsažená i v Úmluvě o právech dítěte. Chybějí zákony, které by je učinily vymahatelnými.
o Právo získávat prostředky prací (čl. 26 Listiny) je omezeno vysokou nezaměstnaností. Česká republika nepřistoupila k odstavci 1 článku 4 ESC, jenž zaručuje právo na takovou odměnu za práci, která zajistí zaměstnancům i jejich rodinám uspokojivou životní úroveň. Česká vláda a další orgány neplní čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, který zavazuje Českou republiku, aby podnikla kroky k zajištění práva každého na přiměřenou životní úroveň.
o V hospodářství nevládne pluralita vlastnictví (tedy např. soukromého, státního, obecního, družstevního), zaručená čl. 11 Listiny, ale převládá typ vlastnictví umožňující bezohlednou maximalizaci zisku na úkor zájmů občanů a životního prostředí.
o Není dostatečně zajištěna ochrana zaměstnanců, kteří se rozhodnou založit odborovou organizaci k ochraně svých zájmů a svobodně využijí práva na stávku. I když jim článek 27 Listiny tato práva zaručuje, obávají se ztráty zaměstnání či jiných postihů. Bývají v zaměstnání šikanování a ponižováni ze strany zaměstnavatelů. Mnoho občanů v hmotné nouzi, např. lidé bez domova, žije v lidsky nedůstojných podmínkách (čl. 10 Listiny) a nedostává se jim náležité pomoci (čl. 30 Listiny).
o Značné mezery jsou i v naplňování článků 33 a 34 Listiny, zajišťujícím každému rovné právo na vzdělání. Vysokoškolští studenti jsou nuceni trávit stále více času výdělečnou činností, aby si zabezpečili potřebné prostředky. Chybějí zákony, které by ochránily kulturní bohatství, nedostatek státem poskytovaných finančních prostředků omezuje vědecké bádání i rozvoj umělecké tvorby. Mnoho vědců, pedagogů i umělců je nuceno živit se činností, která nevyužívá jejich vzdělání, zkušenosti a tvůrčí nadání.
o Právo na příznivé životní prostředí i na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí (čl. 35 Listiny) je oklešťováno a občanům je stále více znemožňováno účastnit se důležitých rozhodování. Často se upřednostňuje maximalizace zisku na úkor životního prostředí, přírodních zdrojů a biodiverzity.


o Někteří občané na tyto jevy upozorňují a dožadují se v konkrétních případech nápravy; jejich hlasy však zůstávají většinou bez odezvy. Odpovědnost za udržování a prosazování demokracie v zemi padá na politickou, státní a ekonomickou moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry, tzn. i za dodržování ústavního pořádku i mezinárodních závazků České republiky. Pocit spoluodpovědnosti, víra ve smysl občanské angažovanosti a vůle k ní i společná potřeba hledat její nový a účinnější výraz nás přivedly k myšlence založit občanskou iniciativu Jsme občané!
o Iniciativa Jsme občané! je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o obranu a prohlubování demokracie a občanství ve všech jeho rozměrech v naší zemi i ve světě. Inspirací nám je Charta 77, která vznikla před třiceti lety ve zcela jiných společenských poměrech a usilovala o dodržování mezinárodních závazků Československa.
o Iniciativa Jsme občané! není organizací ani občanským sdružením, nemá stanovy, stálé orgány a členy. Patří k ní každý, kdo souhlasí s jejím obsahem, účastní se její práce a podporuje ji. Podporu našemu úvodnímu prohlášení lze vyjádřit podpisem na stránkách www.jsmeobcane.cz.
o Věříme, že tato iniciativa přispěje k tomu, aby demokracie byla v naší zemi doopravdy.

o Podpisy:

o Andrea Cerqueirová, novinářka
o Michael Hauser, filosof
o Agáta Hauserová, zpěvačka
o Petr Kužvart, environmentální právník
o Petr Rohel, historik
o Jiří Stehlík, ekonom a ekolog
o Martin Škabraha, filosof
o Ivan Štampach, religionista
o Petr Uhl, novinář


Vážený kolego, příteli, kamaráde, občane,
posílám Ti/Vám prohlášení Jsme občané! které vzniklo s úmyslem vytvořit společnou platformu občanů různého přesvědčení, které spojuje vůle k obraně a prohloubení opravdové demokracie v naší zemi i ve světě. Prohlášení se snaží pojmenovat rozpor mezi demokratickými ideály, zakotvenými v ústavě, v Listině lidských práv a v jiných dokumentech, a reálnou praxí, stále více určovanou neoliberálními doktrínami. Jde o rozpor mezi normami a reálným životem, mezi krásnými slovy a skutečností.
Prohlášení Jsme občané! by mělo spojit lidi (a různé části občanské společnosti), které se většinou míjejí - mělo by umožnit novou formu komunikace napříč občanskou společností. Na toto prohlášení by pak měly navazovat další iniciativy a aktivity, které by se zaměřily na jednotlivá témata. Prohlášení usiluje rovněž o prohloubení smyslu pro vzájemnou solidaritu mezi lidmi a skupinami, kteří jsou dotčeni deficity demokracie a neoliberálními ekonomickými procesy.

Proto se na Tebe/Vás obracím s otázkou, zdali se nechceš/nechcete stát jedním ze signatářů? Pokud ano, pošli/pošlete mail na adresu mirek.prokes@gmail.com ve znění "Souhlasím s prohlášením iniciativy Jsme občané!" a napiš/te své jméno a příjmení, profesi a kontakt (alespoň mailovou adresu). Stránka www.jsmeobcane.cz ještě není aktivována.

Prohlášení Jsme občané! i tento mail šiřte dál!

Zdraví
Michael Hauser

o

o
o
NETSOCAN přeje
všem lidem dobré vůle
krásné Vánoce
a co nejvíce zdraví, štěstí a úspěchů
v roce 2007

Teismus či ateismus?

o V diskusi na interním fóru sociální demokracie na téma Ateistické platformy ČSSD byly vzneseny některé závažné námitky vůči vlastnímu ateismu. Bůh je zde přirovnáván k určité inteligenci fungující jako jakési mozkové či softwarové vesmírné centrum a na existenci tohoto boha lze soudit podle např. následujících indicií či nezodpovězených otázek:
o Jak vznikly fyzikální zákony? Jak vznikl život a proč je příroda tak nádherná? Proč ze všech živých tvorů pouze člověk nastolil civilizaci? (Žádný podobný tvor není např. ani v moři, které v žádném případě není životním prostředím pro lidi (život delfínů není ani na úrovni lidstva v době kamenné - nechovají si např. ryby pro svou obživu apod.). Je historie lidstva ovlivněna pouze nahodilými jevy apod?
o Možnost existence boha v podobě jakési superinteligence připouštěl již francouzský matematik P. S. Laplace (1749-1827) a vyvozoval, že pokud by tato inteligence měla dostatečnou kapacitu a byly jí známy informace o vlastnostech všech sil v přírodě i skutečné polohy veškerých objektů - od atomů až po kosmická tělesa - dokázala by tato data analyzovat a uměla by pak exaktně "nahlížet" nejen přítomnost, ale i budoucnost či minulost.
o Se vznikem kybernetiky se tyto ideje modernizovaly a božský stvořitel přírody i její organizátor pak realizuje prostřednictvím informace přechod z chaosu (jehož pravděpodobnost je vysoká) k pořádku (jehož pravděpodobnost existence je nízká). Pomocí informace pak bůh řídí i lidi a celý svět. Náboženství je rovněž záležitostí informační a řídící - věřící komunikuje s bohem a podrobuje se jeho vůli. Jako interesantní důkaz bývá použiváno i ono tradiční biblické - Na počátku bylo slovo...
o Obtížnější odpověď se ukáže na otázku, jak mohla takováto superinteligence samovolně vzniknout. Řekne-li se, že nevznikla, protože je věčná do minulosti i budoucnosti, objeví se komplikace při vysvětlování, proč a jak vlastně stvořila hmotu a vesmír. Stejně tak dobře totiž může být věčná ona hmota i vesmír a boha pak není vlastně potřeba… Pouze my lidé zatím z dosavadních empirických poznatků zastáváme názor, že vesmír musel někdo stvořit.
o Z hlediska teorie pravděpodobnosti není samovolný a spontánní (neevoluční) vznik inteligence – v pojetí Laplacea atp. – absolutně možný. Vznikla by náhle z ničeho, nepotřebovala by žádnou energii vyvíjela by si sama o sobě vědomí, sociální cítění, poznání celého kosmu atp…
o Tuto nepravděpodobnost nesnižují ani úvahy o možné existenci života na jiné bázi než biogenních prvků (C, O, N, H), ani vědecko fantastické vize inteligentního oceánu (Lemova Solaris, atp.).
o Dalším problém se ukazuje v souvislosti se současnými kosmologickými teoriemi o vzniku vesmíru před asi 10 miliardami let Velkým třeskem z původně bodové velikosti o nekonečné hustotě. Existovala ona myslící inteligence – onen údajný Prvotní hybatel - uvnitř onoho bodu, nebo stála jako mimo? A nebo jsou obě varianty zcela nepravděpodobné? Podobná situace nastane i při Velkém krachu, kdy se má dle výpočtů astrofyziků (asi za 30 miliard let) zastavit dosavadního rozpínání se celý vesmír opět zhroutit do oné bodové velikosti o nekonečné hustotě.
o Poněvadž existuje vztah mezi celkovou hmotností kosmu a parametry popisujícími jeho rozpínání a ústřední roli zde hraje vzájemné gravitační působení hmotných částic, které zpomaluje rychlost rozpínání vesmíru, pak predigovaný Velký krach lze vidět jako možnou sympatičtější variantu. Jednalo by se o tzv. uzavřený typ vesmíru a podmínkou tu je, že v něm existuje více hmoty, než je tzv. kritické množství.
o Pokud je průměrná hustota vesmíru trvale pod takzvanou kritickou hranicí, náš kosmos se pak může rozpínat věčně, nade všechny meze a za 2 (1010)77 let plus 10 66 roků se veškerá hmota údajně vyzáří a vesmír se bude skládat jen z chladných tuhých těles a elementárních částic.
o Třetí alternativa koresponduje s možností, že množství vesmírné hmoty se rovná hodnotě kritické, při které by se vesmír rozpínal parabolickou rychlostí a toto rozpínání by se zastavilo v čase definovaném jako nekonečno.
o Ony dvě méně sympatické varianty se kupodivu poměrně dobře shodují i s poznatky termodynamiky. Poněvadž entropie (neuspořádanost) hmoty se časem zvyšuje a poněvadž teplo vždy přechází z teplejšího tělesa na studenější a ne naopak, pak by veškerá vesmírná energie měla časem zákonitě zdegenerovat na pouhou energii tepelnou a v poslední fázi se utvoří rovnovážný tepelný stav; stav tepelné čili entropické smrti vesmíru!
o A co si pak počne náš Prvotní hybatel!? Ocitne se v koncích i s celým vesmírem?
o Jak vidno, fyzika i teorie pravděpodobnosti možnost existence onoho Prvotního hybatele či superinteligence - tvůrců přírodních zákonů, přírodních krás i člověka - spíše popírají než prokazují. Současně je zcela vyloučeno, že by všechny fyzikální, chemické, biologické i společenské procesy probíhaly na bázi čisté náhody.
o S tím se bídný pozemský lidský červíček bude muset nějak racionálně vyrovnat. Zajímavé například je, že se živá hmota, lidská bytost i společnost chovají protikladně vůči hmotě neživé v tom smyslu, že jejich entropie naopak s časem klesá – čili jejich uspořádanost se zvyšuje.
o Odpovědi však nenalezneme v knihách, které psali pozemští lidští červíčkové podstatně méně informovanější a daleko více zmatenější než člověk 21. století, disponující stroji a technologiemi, před kterými by autoři Bible, Koránu, atp. padali na kolena v nábožném úžasu.

František Stočes
3. 1. 2007

















NETSOCAN MONITOR


Bůh s námi
Václav Klaus, pokud nemá v rukách nějaký trumf, o kterém nevím, si „vyhnáním Topolánka z Hradu“ zkomplikoval možnost svého znovuzvolení do funkce na jaře 2008. Topolánkova ODS by mu patrně vrátila úder. O Topolánkově úctě k otci zakladateli a ostatně i o jeho vychování svědčila jeho póza při čtvrtečním společném vystoupení na Hradě: ruka v kapse, ležérní pohupování a nevážný úsměv až škleb (že by odkoukáno z dřívějších dob od čestného předsedy při setkání s Václavem Havlem?). Pokud by ODS v době prezidentské volby byla stále „Topolánkova“, je možné, že by nám za pomoci modrého Senátu ve třetím kole zvolila za prezidenta třeba předsedu Senátu Přemysla Sobotku. Kam jsem se to až dostal, když musím napsat: Bůh s námi! (Právo, 23. prosince).

Autorem komentáře je Jiří Hanák. Objektem glosy budou především příčiny chování jímž se na Hradě neslavně proslavil premiér v demisi a současně v očekávání, Mirek Topolánek. Poté co jeho starou vládu neschválili poslanci a s jeho novou vládu nesouhlasil dokonce ani prezident, to jistě nemá lehké. O otázce, proč prezident tohoto packala podruhé jmenoval premiérem, a ještě ke všemu přitom nedodržel slib daný - byť nepřímo - druhému ve volbách, Paroubkovi, lze jen spekulovat. Proč ale Topolánek - který poté, co se vypotácel ze Sněmovny bez důvěry, a vzápětí byl k (údajnému) vlastnímu úžasu podruhé pověřen sestavením vlády - když už prezidentovi z vděčnosti nelíbal ruku, s ním složení své nové vlády dokonce ani nekonzultoval? Topolánkovo adolescentní chování při prezidentově projevu a jeho arogantní tvrzení, že prezident jím sestavenou vládu jednoduše jmenovat musí, vedou k novému povzdechu: Mirek Topolánek jako premiér ČR? Česká republiko: Bůh s tebou!



Prezident nemá tak svázané ruce
U ústavních aktů je nutné odlišit aspekty právní a politické. V parlamentní republice je politickou zvyklostí, že prezident vyhovuje návrhům premiéra na obsazení vlády. Zvyklost však není ústavním příkazem... Prezident Václav Havel odmítl jmenovat viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu Františka Brožíka, kterého navrhla Poslanecká sněmovna, a členy Komise pro cenné papíry, které navrhla vláda. Jestliže prezident již odmítl návrhy Poslanecké sněmovny a vlády a tyto předložily návrhy jiné, je jasné, že prezident může odmítnout i návrh předsedy vlády, když ústavní síla premiéra je slabší než Poslanecké sněmovny. Taková je evropská praxe... Prezident, který odpovídá právně za jmenování vlády, má svobodu rozhodnutí. Ovšem při vědomí, že jeho odmítnutí může vyvolat politický konflikt s premiérem. Ten se může bránit tím, že podá demisi, a tak odmítne realizovat představy prezidenta o budoucí podobě vlády. (Právo, 23. prosince).

Autor Zdeněk Koudelka navíc vyjmenovává i situace, kdy např. rakouský prezident Thomas Klestil odmítl jmenování některých ministrů navržených předsedou Svobodných Haiderem či Gašparovičovo nejmenování Mečiarem navrženého Ivana Lexy ministrem privatizace, atd. Jeho závěr však asi platí pro západněji položená teritoria než je ČR - se svým premiérem v demisi a současně nově designovaným... Že by se skandálů milovná svatá trojice Topolánek, Dalík a Talmanová odvážila politického konfliktu s prezidentem formou pouhé demise premiéra? Vždyť existují radikálnější možnosti jak prodloužit Topolánkovo neopremiérství - například podání ústavní žaloby na prezidenta premiérem!



Chcete základnu?
S Američany o protiraketové obraně dávno vyjednáváme, ne že ne. A začala s tím vláda ČSSD... Představitelé sociální demokracie se dnes tváří, že základnu chce v Česku prosadit ministr zahraničí Alexandr Vondra a někteří členové ODS. Avšak jednání s USA začala za jejich vlády. "Vyjádřil jsem zájem ČR zapojit se do tohoto programu. Nabídli jsme Spojeným státům možnost rozmístění systému protiraketové obrany na českém území." To říkal v roce 2002 exministr obrany Jaroslav Tvrdík... V roce 2004 Washington požádal Česko a Polsko o technické konzultace... Vláda 4. února 2004 skutečně rozhodla, že tato jednání zahájí. Větší americký tým (Paroubkův kabinet se za každou cenu snažil odložit jeho příjezd až za parlamentní volby)... Pokud se obě strany na něčem domluví, protiraketový systém by měl být ve střední Evropě funkční v roce 2011. (MF DNES, 13. prosince).

Pokud autor článku, zástupce šéfredaktora MF DNES Viliam Buchert, píše pravdu, pak tu kdosi hraje velice nefér hru s občany a dokonce i s členy vlastní strany. Lze dokonce říci, že považuje občany i své spolustraníky za malé děti a současně zpochybňuje věrohodnost ČSSD v očích voličů.. To je první aspekt. Navíc tento kdosi přispěl patrně značným dílem k prohře ČSSD v parlamentních volbách: vzhledem k tomu, že s instalací základny nesouhlasilo přes devadesát procent občanů a poněvadž ODS základnu bezvýhradně podporuje, mohlo být toto téma pro ČSSD přímo zlatým dolem voličských hlasů. V každém případě může jít o zajímavé diskusní téma pro příští Sjezd ČSSD.



Lubomír Zaorálek o americkém antiraketovém programu a jeho plánovaných základnách
Nadcházející debatu o americké antiraketové základně vidím jako možnost diskutovat o úloze České republiky ve světové politice... Nyní je v USA v chodu velice otevřená a tvrdá debata o antiraketovém programu USA... Je ostrá, hovoří se tam kupříkladu o vazbách na americký průmyslový komplex, o miliardách, jež nemají žádnou efektivitu a spadnou do černé díry... Jsou i jiné zbraně než raketové a jaderné, bakteriologické a biologické, proti nimž antiraketové systémy neposkytují ochranu... A to je věc, kterou bychom neměli nechávat jenom v rukách odborníků, protože nemáme jistotu, že nám říkají pravdu, že nejsou napojeni na vojensko-průmyslový komplex, který má zájem na dodávkách do tohoto systému.. Tato vojensko-průmyslová lobby je velice vlivná, již vehnala USA do války, která je pro ně naprosto nevýhodná politicky, morálně i ekonomicky. (trend č. 9, 2006).

Pokud se toto silně diplomatické vyjádření převede do normální řeči, může být interpretováno i následovně. O zřízení americké protiraketové základny, které z České republiky utvoří terč jaderného úderu či odvety, usilují mnozí politikové, politické strany i odborníci, jejichž neušlechtilejším motivem je v tomto případě shrábnutí úplatku od vojensko-průmyslového komplexu USA. Uvědomují si tyto persony i subjekty, že v tomto případě se jedná o trestný čin korupce spojený navíc s vlastizradou?



Izraelské nukleární přeřeknutí prolomilo tabu
...mnozí Olmertovi vyčítají, že porušil princip, podle nějž židovský stát existenci jaderných arzenálů odmítá připustit, byť ji nevyvrací... V rozhovoru pro jeden z německých kanálů prohlásil: "Írán hrozí Izraeli vymazáním z mapy. Můžete říci, že Teherán se pouze snaží mít jaderné zbraně jako Francie, Amerika, Rusko a Izrael?" ...V Izraeli však toto "přeřeknutí" vyvolalo bouři kritiky... "Izraeli to velmi uškodí, jsme uprostřed mohutného diplomatického tažení proti snahám Íránu vybudovat nukleární zbraně,"... Není to jen lpění na detailech - "nukleární dvojznačnost", tedy neochota připustit existenci zbraní, je dávnou doktrínou, dle níž se Izrael snaží na základě nepsané dohody s USA nedráždit okolní státy a nevyvolávat "závody ve zbrojení". (MF DNES, 13. prosince).

Doktrína, která si klade za cíl nedráždit okolní státy otevřeným přiznáním toho, co všichni vědí, dosahuje efektu mnohem horšího. Zatajováím toho, co všichni vědí, se Izrael mění v naprosto nedůvěryhodného partnera i souseda. A do podobné situace se dostávají i USA, které tuto neseriozní hru mlčky schvalují i podporují. Nehledě na to, že takovéto pojetí staví všechny sousední arabské státy na úroveň zemí druhé kategorie, což musejí chápat jako ponížení.



Češi jen táhnou se stádem
Prakticky nejsme vnímáni, protože jsme bezbarví. Jsme ve všem někde mezi. Většinou jsme uvnitř stáda, které někam táhne. Dostaneme pouze to, co je nám přiřčeno, nedostaneme to, co bychom chtěli. My se o to ani nesnažíme, radši jdeme s tím stádem: do Evropy, do NATO, z Evropy, z NATO. Podle toho, jak právě ta vlna jde. Nejsme sami schopni ani ochotni udělat nic pro to, abychom si řekli - tohle je naše pozice, toto je náš zájem a pro ten jsme ochotni něco udělat. Velká část českých elit se zajímá pouze o to, jak si rozdělit moc a obsadit pozice. Vůbec nechápou, že zahraniční politika je klíčová věc. Navíc u nás není zvykem, že máme být odvážní. Není zvykem při vztahu ke světu dupat na plyn, ačkoliv až pak má váš hlas cenu. Váš hlas je drahý pouze ve chvíli, kdy řeknete: Nedám! (MF DNES, 9. prosince).

Petr Robejšek, sociolog a ekonom zde Čechy obviňuje trochu neprávem. Hlavním "šlechtitelem", měnícím Čechy v stádní typ, jsou především česká média - včetně veřejnoprávní televize - která nedovolují skutečně svobodnou diskusi. Tato média v době, kdy byla česká ekonomika rozkrádána, prodávána pod cenou cizincům, a v době kdy se vytunelované české banky hroutily jak domečky z karet, líčila Českou republiku jako ekonomického tygra! Bohužel, téměř nikdo ze současných politiků tento problém nechápe a proto ani nepřichází s nějakou mediální koncepcí, která by média donutila se chovat podle zákona.



Pětadvacetiletý starosta se zhroutil
Starosta největší městské části v Brně Michal Bortel (ČSSD) se včera psychicky zhroutil. Z radnice Brno-střed si jej odvezli rodiče... Podle zpráv z radnice včera Bortel na potkání vykládal úředníkům, že je vyhodí, když jej nebudou poslouchat. Pak vedl dlouhé řeči, kterým nebylo rozumět. "Je zvyklý na jiný pracovní režim, je spíše typ sovy. Dřív v noci pracoval a ve dne spíše odpočíval, teď nemůže ve dne odpočívat vůbec a spát ještě nezačal," vysvětlil Tejc. (MF DNES, 6. prosince).

Jeroným Tejc je Bortelův stranický šéf a poslanec. Mladý právník Bortel dle MF DNES není v politice žádným nováčkem: působí jako asistent poslance Michala Pohanky, je krajským zatupitelem a působil i jako zastupitel na radnici centrálního brněnského obvodu. Je to zvláštní. Normální mladý člověk se ožení, zplodí syna, postaví dům a zasadí strom. Věnuje se profesní kariéře a poznává život. Mladí sociální demokraté - a samozřejmě rovněž Mladí konzervativci - aniž poznali život, hodlají ovlivňovat životy jiných, nejlépe v co nejvyšších politických a veřejných funkcích. Ve zralém věku pak zhnuseni opouštějí nejvyšší politiku a začínají se živit jako právní koncipienti apod. Děsivé. Z tohoto pohledu lze říci, že organizace jako Komsomol, Mladí konzervativci či Mladí sociální demokraté lze považovat za instituce na deformaci mladých lidských životů.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 3. ledna 2007 ve 22:20 .
NETSOCAN