NETSOCAN
Číslo 12 -- PROSINEC 2007 --- Ročník VI.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o ČSSD: strana univerzální, nebo spíše degenerovaná?
AKTUALITY
o Stručná koncepce stranického týdeníku ČSSD
ČLÁNKY
o Metody a cíle pravice
o Ing. Josef Vít
o Autentické sociálně demokratické pojetí penzijní reformy
o František Stočes
o V. Klaus jako prezident fatálně selhal a neměl by kandidovat!
o Střídání vlád nestačí
o Ing. Josef Vít
NETSOCAN MONITOR
o Mlčení
o Jak se "očišťoval" Čunek
o Německá pravice proti velkým platům
o Po znovuzvolení Klause přijde bouře
o České a izraelské osudy jsou propletené
o Polistopadový hrdina - Miroslav Dolejší...
o Reader´s Digest



Stručná koncepce stranického týdeníku ČSSD


o Asi před půl rokem kolovaly a zase utichly zvěsti, že ČSSD se chystá vydávat stranický týdeník (trend?) tištěný na křídovém papíře. O naprosté nezbytnosti stranického periodika pro vnitrostranickou demokracii, pro formaci stranického programu, pro propagaci ČSSD i nárůst její členské základny netřeba diskutovat. Obzvláště kvůli stále nízkému členů ČSSD, disponujících internetem. V Praze používá internet zhruba 20% členů, v chudých regionech je to podstatně méně; a nápady, že by si tito členové chodili surfovat na sekretariáty OVV, jsou úsměvné (tím není míněno eventuální počítačové vzdělávání). Vzhledem k tomu, že vedení ČSSD nemá ani síly a patrně ani zájem vydávat deník – budˇ jako obdobu Haló novin či formou veřejnoprávního deníku – pokusím se o koncepční úvahu na téma stranického týdeníku.
o Zmíněný reprezentativní týdeník tištěný na křídovém papíře osloví poměrně malou skupinu občanů, která bude schopna a ochotna si jej koupit, takže při nutné a poměrně vysoké ceně bude zřejmě téměř neprodejný a vysoce ztrátový. Ruku v ruce s tím půjde další nevýhoda – relativně velice malý rozsah – a tím i nízká informační hodnota a samozřejmě velice úzký okruh čtenářů a přispěvovatelů. Čili pro masovou politickou stranu, která má své voliče mezi chudšími vrstvami prakticky zbytečný. Dle dosavadních zkušeností nebude mít ani žádnou novinářskou hodnotu: stane se přehlídkou víceméně nudných projevů socdem funkcionářů a členů redakční rady (podobně jako plátek vydávaný KVV Praha); takže bude bezcenný především z hlediska nanejvýš potřebné vnitrostranické diskuse potažmo demokracie. Lze říci, že právě z těchto důvodů zanikly (původně ziskové) stranické deníky.
o Jako patrně funkční alternativa se nabízí vydávání stranického týdeníku na novinovém papíře, podobně jako Literární listy. To by umožnilo podstatně vyšší rozsah informací při podstatně nižší ceně a tedy i více čtenářů a přispěvovatelů. V kombinaci s internetovou přílohou, na níž by nejdůležitější příspěvky vycházely on line, by fungoval jako týdeník a současně internetový deník.
o Stručně na další veledůležité téma kterým je redakční problematika. Nezbytná se jeví naprostá nezávislost redakce týdeníku na stranickém vedení a stranicko-funkcionářské elitě, při naprostém respektování zájmů strany a novinářské etiky (jejíž nerespektování je z výše udaných důvodů zničující). Tím se míní zejména právo redakce na redakční krácení kteréhokoli příspěvku pro tištěnou verzi, zatímco v internetové podobě by naopak zůstala zachována autenticita všech příspěvků. Tištěná verze, týdeník, by tak byla vlastně redakčním výběrem on line verze.
o Tištěné noviny mají velice omezený rozsah – nejsou "nafukovací" – nevejdou se tam všechny nabízené příspěvky, čehož se často užívalo jako nepřímé cenzury: mnohé kvalitní materiály tak končily v koši a hlavním důvodem byl odlišný politický či jiný názor autora. Již z toho důvodu by měla být považována za nepřípustnou jakákoliv cenzura kteréhokoliv příspěvku ve webové verzi, pokud není příspěvek v rozporu se zákonem. Ve webové příloze by tudíž musely být zveřejněny originály všech příspěvků a v tištění verzi pak zásadně jména všech přispěvovatelů včetně stručné charakteristiky obsahu či nejdůležitější myšlenky. Bylo by to důkazem úcty k občanovi, který se rozhodne písemně přispět k veřejné či vnitrostranické záležitosti a takovýto občan, vědomý si toho, že jeho hlas je slyšet, by si tuto tiskovinu současně i kupoval. Účelné by jistě bylo i oddělení názorů (identifikovatelných) členů ČSSD od autorů-nečlenů.
o Poněvadž se mezi příspěvky rozhodně objeví i takové, jejichž motivem je nejspíše paranoia, provokace, pocit křivdy, atp., není problémem je ve webové verzi umístit do rubriky, jejíž název a podtitul dostatečně vyjádří odstup redakce potažmo strany od autora či jeho nekultivovaného popř. neověřeného či neověřitelného (ale zásadně neanonymního!) názoru. Nejvyšší preferencí by tak zůstala svoboda slova a jedinou podmínkou publikovatelnosti by pochopitelně bylo uvedení dat autora (celé jméno, datum narození, bydliště, funkčního kontakt), což by v případě nutnosti naopak nevylučovalo (redakční) zachování anonymity autorství.
o Prospěšné z hlediska čtenosti i výše nákladu (potažmo zvyšování členské základny ČSSD) by se jevilo poskytování autonomních stránek v týdeníku zejména odborům i dalším občanským aktivitám, které by projevily zájem. Takovýto týdeník by mohl být (včetně případných inzercí) i ziskový, byť pro velké politické strany je daleko zajímavější státní příspěvek na činnost politických stran. Nicméně z hlediska vnitrostranické demokracie lze takovéto médium (při neexistenci tištěného deníku) považovat za nenahraditelné.
o Závěrem tudíž nezbývá než konstatovat, že absence takového média nepřímo sděluje významnou informaci minimálně o dosavadním i aktuálním politickém amatérismu vedení ČSSD, popř. o obrovské moci netransparentních vnitrostranických klik, ne-li mafií, lhostejno k jakému účelu má nynější nedemokratičnost (absence diskuse) a netransparentnost sloužit. Jeví se rovněž pravděpodobné, že právě kvůli neexistenci podobného média, jako zdroje mnoha nápadů, prohrála ČSSD poslední volby! Nedokázala totiž adekvátně – pružně i racionálně – reagovat na nejrůznější problémy: obrovskými příjmy manažerů ČEZ a dalších (za současného zdražování cen energií) počínaje a stávkam bohatnoucích lékárníků konče.

František Stočes, 6. ledna 2008

o
o
o
ČSSD: strana univerzální, nebo spíše degenerovaná?

o ČSSD patrně prochází nejdegenerativnější fází své více než stoleté existence. Navenek se sice jeví spíše opak – vždyť ČSSD (momentálně) vede ve volebních preferencích, je druhou nejsilnější parlamentní stranou apod. Tím nejzávažnějším rysem však je postupná proměna kdysi nejmasovější politické strany ve stranu fakticky volební; jakou byla kdysi vládní ODA, která dokázala státničit prakticky bez členské základny a o jejímž sjezdu M. Zeman s oblibou vtipkoval, že se může konat ve výtahu.
o Sociální demokracii zakládali občané podobného sociálního postavení, kteří hodlali prosazovat svá specifická lidská a občanská práva. K tomu bylo nutno zkoncipovat příslušnou ideologii, politický program a předložit vlastní vizi společenského vývoje, jejímž základním rysem bylo odstranění kapitalismu. ČSSD samozřejmě dlohodobým stranickým programem disponuje; a zde – již jako catch-all party – slíbí každému co si jen přeje: kapitalistovi pracovitého a vzdělaného zaměstnance, zaměstnanci spravedlivé přerozdělení kapitalistova zisku; ženě muže, homosexuálovi partnera, mladému voličovi drogu, a to vše si padne do náručí ve společném ráji zvanem evropský sociální model. Že se tento model rozplývá jako pára nad hrncem? Nevadí, vždyˇnáš program není žádné dogma. A poněvadž není dogmatem mohou v něm být i evidentní nesmysly, jako např. výrok z kapitoly o družstevnictví: důvodem existence družstev prý "není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům." (!!!)
o Postupná přeměna masové politické strany ve volební stranu a nezávaznou i strašidelnou slibotechnu (Špidlovy dětské přídavky a registrační pokladny) nyní probíhá za argumentace o nezbytnosti zavedení manažerského systému a moderního marketingu do stranického vedení. V tomto smyslu začíná být členská základna strany vlastně nezajímavá a hlavně na překážku: jednoduše se provede výzkum veřejného mínění a co si naši voliči přejí, to jim nezávazně slíbíme. Proč jsme své sliby nesplnili těm hlupáčkům objasníme prostřednictvím public relations. Tato dekadence – která zcela ignoruje současnou atomizaci členské základny i naprostého potlačení vnitrostranické diskuse potažmo demokracie, které nemohou adekvátně funngovat již proto, že ČSSD nedisponuje mediální platformou (bez níž nelze takovou diskusi realizovat) – se nazývá modernizací strany...
o V průběhu asi desítky let se vytvořila svérázná stranická elita, jakási obdoba bolševické avantgardy, která členskou základnu nepotřebuje již proto, že je na ní finančně nezávislá. Potřebné peníze na svou činnost jednoduše vymámí od daňových poplatníků a navíc její drtivá většina patří z hlediska výše příjmů zřejmě mezi horních 5 procent, takže se může holedbat (podobně jako předseda ČSSD při tiskové konferenci), že jejich oděv přece nevypadá na to, že přišli od táboráku. Pro tuto elitu (replikující se podobném měřítku v regionálních mafiích) se zájmy obrovské většiny občanů, živořících pod oficiální úrovni středního příjmu, stávají naprosto odtažitou a nezajímavou abstrakcí. Že drtivá většina občanů nemá přístup k internetu? To je snad jejich problém! Co tito hlupáčkové vědí o tom, kolik času a peněz stojí návštěva luxusního krejčovského salónu...
o I za (zejména posledních) vlád ČSSD nesly chudší vrstvy na svých bedrech největší břemena v podobě neustálého růstu cen energií, dopravy, bydlení, léků, snížení podpory v nemoci, atd, zatímco ti, kteří vše zdražovali, bohatli. Příznačné rovněž je, že dokonce i otázku amorálnosti vysokých platů manažerů otevřeli (v Německu)... buržoazní politikové!
o ČSSD prohrála od roku 2002 všechny volby a některé doslova drtivě. Odpovědnost za tyto porážky padá na všechny stranické funkcionáře zejména od členů ÚVV výše. Když zcela demoralizovaného S. Grosse vystřídal v předsednické i premiérské funkci J. Paroubek, preference ČSSD logicky počaly růst, aniž by ČSSD ve svém programu něco radikálně změnila. V lednu se 2006 tento růst zastavil, a jestliže poté (a po čtyřech letech vlády) ČSSD prohrála parlamentní volby, pak tím dostala jasné poselství od voličů: z celkového kvóra občanů s volebním právem (při 32,32% volebním výsledku za 64,5% volební účasti) přišlo k urnám volit ČSSD pouze 20,8% voličů! To ve srovnání s ODS – (jejíž voličské jádro sestávající z bohatších občanů může být okolo 15%¨) a kterou přišlo volit 22,8% voličů – představuje totální fiasko. Zvláště když se přihlédne k benefitu plynoucímu ČSSD z permanentní a mohutné kampaně proti KSČM, vedené zejména médii.
o Pokud marketingoví výrobci oranžových hesel, pohybující se v Lidovém domě mezi skříněmi plnými kostlivců, září při pohledu na nynější preference ČSSD štěstím, pak jim lze doporučit, aby navíc denně usínali s motlitbičkou – Bože dej, ať se KSČM nereformuje! Ani to je ale nemusí zachránit. Ostatně slovenský Topolánek – Dzurinda – vyhrál volby dvakrát za sebou.
(František Stočes, 6. ledna)











o




NETSOCAN MONITOR


Mlčení
Ivan Langer tomu říká generační výměna, ale každému je jasné, že odchází celá garnitura detektivů. A to s tichým souhlasem celé politické elity, protože i ti nejpracovitější Langrovi kritici z ČSSD k vylidňování¨ÚOOZ mlčí... Svým mlčením jako by politici potvrzovali, že jim zmíněné útvary překážely... Policejní prezidium se nesnaží zastírat personální katastrofu v protikorupční policii i v ÚOOZ. (Lidové noviny 20. prosince).

Destrukce nejvýznamnějších policejních útvarů, jejímž "garantem" je ministr vnitra Ivan Langer, dosáhla obludných rozměrů. Celkem je zatím opustilo 120 detektivů, takže na Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu chybí 111 lidí a protikorupční policii chybí 77 pracovníků. A jaké jsou jejich nynější priority? Násrupce Kubiceho na ÚOOZ chce zatím útvar stabilizovat. Náměstek policejního ředitele J. Houba sdělil, že prioritou nových šéfů bude ochrana policejních spisů před úniky informací... Mafiánům a dalším kriminálníkům (zejména těm mezi politickou elitou) bude letošní silvestrovské šampaňské chutnat dvojnásob!



Jak se "očišťoval" Čunek
Bylo sedmého června dvě hodiny odpoledne a nejvyšší státní zástupkyně právě oznamovala, že odebírá případ Jiřího Čunka místnímu žalobci Radimu Obstovi. Jen pár hodin před tím, než se měl rozhodnout, zda korupční kauzu vicepremiéra... pošle k soudu... O tři hodiny později přišlo oficiální odvolání i Čunkovu vyšetřovateli Milanu Šošovičkovi. Podepsán byl už nový státní zástupce Arif Salichov.. Jak mohl čerstvě přidělený žalobce stihnout nastudovat tři tisíce stran spisu a usoudit, že policie odvedla špatnou práci? Těžko. Spis si měl vyzvednout až druhý den ráno... Zrekonstruovat nestandardní kroky, které pomohly Čunkovi z problému, bylo možné jen pomocí anonymních výpovědí. Většina přímých aktérů se totiž bojí mluvit... Přesunout případ z Přerova do Jihlavy navíc... neměla Vesecká, ale - když už - tak žalobci v Olomouci, kam oba okresy spadají. Šéf tamního vechního státního zastupitelství Ivo Ištván ani jeho náměstek Igor Stříž však nebyli "ti praví"... Poté co Salichov zbavil Čunka obvinění, Poslali na Nejvyšší státní zastupitelství posudek, v němž kritizovali, jak se celý případ řešil. Dnes už o tom nechtějí mluvit... Když Vesecká v listopadu vrátila kauzu, aby upravil pár drobností, byli už Ištván se Střížem z funkcí pryč. Šéfa olomouckého zastupitelství Vesecká odvolala, jeho náměstek rezignoval sám. Případ Čunek mohl být uzavřen. (MF DNES, 19. prosince).

Ostravská žalobkyně Zlatuš Andělová, která měla dohled nad kauzou Čunek, a která byla z případu rovněž vyšachována, má na svém počítačovém spořiči kreslený vtip: "Potřebuju nějakýho dobrýho státního zástupce, kterej mě z toho vyseká." Tím jenom hořce paroduje obrovskou aféru, s charakterem justiční Noci dlouhých nožů, ve které - dle vynikající tématické stránky MF DNES - dále figurují postavy jako Pavel Němec (exministr spravedlnosti a pozdější poradce premiéra Topolánka), Pavel Kučera (místopředseda Nejvyššího soudu a dobrý přítel P. Němce), Karel Černovský (náměstek nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké).



Německá pravice proti velkým platům
Šéfové německých koncernůby za svou práci neměli pobírat "nepřijatelně vysokou" odměnu. To nejsou slova představitelů německých sociálních demokratů (SPD) či Levicové strany, ale spolkového ministra vnitra Wolfganga Schäubleho (CDU). Po kancléřce a šéfce SDU Angele Merkelové je Schäuble dalším z pravicově konzervativních politiků, kteří v posledních dnech ostře kritizují "nemorální" platy německých manažerů... Schäuble nevyloučil pčijetí zákona, který by nutil firmy, jejichž akcie se obchodují na burze, aby zveřejňovaly příjmy svého managementu. (Lidové noviny 10. prosince).

V Japonsku, dle článku, berou manažeři asi dvacetinásobek dělnického platu, což je dvojnásobek platu německého kancléře. V USA je to stonásobek. Eurokomisař Špidla tvrdí, že existuje morální horní i dolní hranice platů a americkou realirtu považuje za nemorální. Škoda, že to nechápal Paroubek a jeho poradci pár měsíců před loňskými volbami" kmanažeři ČEZ si schvalovali zcela nemorální odměny a ČSSD se zachovala jako mrtvý brouk. Voliči se pak k mrtvému broukovi zachovali rovněž adekvátně a dali přednost modrému ptáku.



Po znovuzvolení Klause přijde bouře
...vnitrostranický klid zbraní, jejž vyhlásil nedávný kongres ODS, je jenom tichem před bouří, která nastane po znovuzvolení V. Klause prezidentem. Jan Zahradil, tvůrce právě bankrotujícího evropského programu ODS, který obvykle odečítá své názory z úst čestného předsedy, si v této věci nebral žádné servítky, když o možné demisi Topolánkovy vlády řekl, že, "...takový vývoj si v tuto chvíli nikdo z nás nepřeje". Samozřejmě, že ne v tuto chvíli. Hon na Topolánka, Vondru a na celé realistické křídlo ODS začne až druhý den po případném prezidentem České republiky. (Lidové noviny 10. prosince).

Článek Josefa Zieleniece signalizuje, že blížící se prezidentská volba se začíná pěkně vybarvovat a dramatizovat. "Realistickému" křídlu ODS, vedenému ódéesesákem Topolánkem jsou šumafuk nejen skutečné české zájmy, ale nejspíše i osud otce-zakladatele a současně čestného předsedy jejich strany. Vzhledem k tomu, že se jedná o volbu tajnou, zvolí nepochybně "košili bližší kabátu", tzn. Timurova favorita Švejnara, který o českých zájmech možná cosi tuší, ale v celoevropském kontextu s USA v čele zaujímá vpodstatě pozici ódéesesáků. České republice - při pohledu, jak na její prezidentský stolec kandidují pouze dva aspiranti, a ještě ke všemu Klaus a Švejnar, nezbývá než zvolat: "Bože, jak hluboko jsem klesla!" Poslanci ČSSD a KSČM mohou v této nedůstojné situaci reagovat jedině naprostou ignorací prezidentské volby.



České a izraelské osudy jsou propletené
Bývalý prezident Weizmann... řekl, že bez Československa by stát Izrael svoji existenci tehdy neuhájil... Pak Moskva nařídila otočit a Československo začalo vyzbrojovat arabské státy, především Egypt... Tato absurdita definitivně probudila ze socialisticko-komunistického snu silnou izraelskou levici. Zároveň s procesem s "protistátním spikleneckým centrem" agentů "židovského původu" Slánského a spol. byl totiž u nás zatčen a na patnáct let odsouzen levicový sociální demokrat Mordechaj Oren, tehdy host Ústřední rady odborů... V létě 1967 byly hlasy československých spisovatelů, protestující proti přerušení diplomatických styků s Izraelem na pokyn Moskvy jednou z rozbušek nadcházejícího "osmašedesátého". Bylo to tenkrát vůbec poprvé, kdy se tu někdo postavil na odpor režimu ve věci, která se nás jakoby netýkala... Znovu a znovu musíme v sobě překonávat všelidské pokušení najít si kromě národních nepřátel ještě také univerzálního, společného nepřítele, který za všechno může, pokušení nízké závisti, zášti, všípené bůhvíčím vším do lidských myslí. (Lidové noviny, 29. listopadu).

Z článku 1. místopředsedy Senátu Petra Pitharta implicitně plyne, že by ona rozbuška měla mít v moderních českých dějinách adekvátní místo. Pokud není v učebnicích dějepisu náležitě popsána, a není osvětlena její role i v následujícím disentu a v činnosti Charty 77 a v pozdější Sametové revoluci, pak jsou české učebnice dějin zcela nepoužitelnými a pavědeckými karikaturami historie českého státu. Dokonce jsou dnes médii zkreslovány i závažné aspekty politických procesů v padesátých letech, charakteristických pro české poměry naprosto cizorodou krutostí. Démonem je činěn Gottwald, ačkoli procesy s M. Horákovou a H. Píkou rozpoutal R. Slánský, v té době - v pozici generálního tajemníka KSČ - nejmocnější muž Československa. Prezident Gottwvald, jemuž je předhazováno, že neudělil Horákové milost, si byl zřejmě zcela vědom, že ihned po udělení této milosti by upadl v nemilost u R. Slánského. Gottwaldova statečnost (jemuž šlo patrně o krk tak jako tak) je zjevná z toho, že se postavil proti Stalinovu chráněnci, posadil jej do vězení a nechal tomuto zločinci ochutnat pocity mučeného Píky, Horákové i dalších. Na to, aby Slánského odsoudil za skutečné zločiny, pochopitelně neexistovaly reálné předpoklady. Jeden historik na takový výklad reagoval údivem: "Ale Slánský byl přece rehabilitován!" Nu, samozřejmě. Jenže byl rehabilitován z toho, za co byl odsouzen a popraven. On totiž za skutky, za které měl být popraven, souzen nebyl...



Polistopadový hrdina - Miroslav Dolejší, oběť ponižování, teroristického nátlaku, rafinovaného psychického vydírání
Po listopadu 1989, kdy jen na velmi krátkou dobu zažil naději na jakousi morální satisfakci - nikoli svou vlastní, ale všech bývalých politických vězňů - rychle prohlédl povahu probíhající "světové komedie", stejně jako charakter jejích aktérů. Výsledkem jeho kritického a jakýmkoli syntetickým nadšením nepoznamenaného uvažování byla pak Analýza 17.listopadu - pouhý zlomek rozsáhlého textu, z něhož jsem většinu postupně četl a který Mirek po rozpoutání zuřivé, paranoidně hysterické kampaně proti němu v roce 1991 zničil... To, co následovalo až do jeho smrti v ranních hodinách dne 26. června 2001 je možné postihnout jako směsici ponižování, teroristického nátlaku, rafinovaného psychického vydírání, živoření...

Výšeuvedený text je výňatkem z řeči nad rakví autora Analýzy 17. listopadu, Miroslava Dolejšího, který pronesl jeho bratr Josef. S názory a obsahem analýzy Miroslava Dolejšího - který prožil celkem 16 let ve vězení v padesátých a sedmdesátých letech - můžeme souhlasit nebo nesouhlasit. Nicméně na omyl má každý právo a prioritou by měla být Voltairova definice svobody slova: Sice nesouhlasím s tím, co říkáte, ale do poslední kapky krve budu bránit vaše právo říkat to! Jeho analýza, koncipovaná ještě před Listopadem 1989 a vydaná necelý rok po Sametové revoluci, má následující závěr: "Národní ekonomiky neexistují, existuje pouze světová ekonomika, jejíž řízení je určováno konsorciem 14 světových bank. Tento jediný fakt rozhoduje o suverenitě států a nezávislosti jejich politiky, protože toto konsorcium vlastní, řídí, nebo alespoň kontroluje 72 % veškerého světového oběživa." Miroslav Dolejší tak spolu s Karlem Krylem představují dvě nejvýznamnější oběti polistopadových štvanic.



Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti

Jsme obklopeni pavučinou lží!
Bývalý italský prezident Francesco Cossiga: "Za 11. zářím stojí CIA, Mossad a světové sionistické hnutí"
Musela Bhuttová zemřít, protože řekla, že je bin Ladin mrtev? (Tomáš Krček).
Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 6. ledna ve 20:40.. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN