NETSOCAN
Číslo 12 --PROSINEC 2008---Ročník VII.
Mikrokosmos je součástí makrokosmu a naopak

Tak jsem přišla o zaměstnání... Ne, nevyhodili mě, odešla jsem sama a dobrovolně. Předcházela tomu dvě bolestná zjištění. První hodně bolestné zjištění se týkalo mé peněženky a to druhé – mnohem bolestnější, protože jsem si ho musela přiznat nejen sama před sebou, ale i před kolegy a ostatními lidmi v mém okolí – že na tuto práci jednoduše nestačím. Jinými slovy řečeno, pochopila jsem, že pokud bych takto chtěla pokračovat dál za každou cenu, jenom abych sama sobě a svému okolí nemusela přiznávat, že jsem neschopná, mohlo by mě to také finančně zruinovat.

A tak jsem zvolila cestu, která je v dnešní době nejspíš naprosto nepochopitelná a může se zdát i riskantní, ale pro mě je v tuto chvíli nejschůdnější. Naštěstí znám svůj horoskop a chápu astrologické zákony, takže vím, co mám dělat a co se děje. Také díky astrologii vím, že toto období u mě bude trvat ještě pár měsíců, které musím nějakým způsobem přežít a na které je nutné se připravit už dnes. Po finanční stránce si musím značně utáhnout opasek, protože peníze, které bych nyní vydala zbytečně, by mi v budoucnu chyběly. Takže - nezbývá než šetřit a hledat uvnitř sebe sama svou vlastní hodnotu, která se neměří výší bankovního konta...

Nedávno jsem se dočetla v denním tisku, že automobilky v USA jsou v krizi a žádají vládu o finanční injekci, aby přežily – aspoň 34 miliard dolarů. Vláda se však nechala slyšet, že více jak 15 miliard nedá, ale nakonec se rozhodla, že nedá ani to. A to se v Detroitu pořádaly bohoslužby, při nichž se tisíce lidí modlily za to, aby pro americké automobilky přišla nějaká finanční spása! (No vida, a pak že Bůh neexistuje…Upřímně řečeno, já také nevěřím v „Boha“, ale věřím, v to, že nás něco přesahuje a to „něco“ nazývám „Vesmírná energie“).

Smutné na tom ovšem je, že si Američané na „Boha“ vzpomněli pouze v souvislosti s penězi… Proč nežádají „Boha“-Vesmírnou energii třeba o to, aby si byli všichni lidé rovni? V tom případě by mohli být vyslyšeni, protože jde o něco, co má skutečné opodstatnění. Vesmírná energie nepomáhá tam, kde k tomu není skutečný důvod, ale pouze tehdy, má-li to, co člověk chce, skutečné opodstatnění…

Kupodivu se lišil názor obou čelních představitelů USA na otázku finanční pomoci automobilkám. Revolučnější Obama požadoval restrukturalizaci automobilek a výrobu ekologičtějších a úspornějších vozů. Toto je vpravdě revoluční a chvályhodný požadavek, ale také podstatně dražší a mnohem pracnější, který majitelé automobilek nezvládnou sami, protože jim chybí potřebné zkušenosti. Zde by nejspíš byla na místě spolupráce, ale v dnešním konkurenčním prostředí nemůže být ani pomyšlení na to, že by si firmy v této oblasti navzájem pomáhaly a spolupracovaly.

Navíc, přijmeme-li fakt, že energii, kterou člověk „vysílá“ rovněž „přijímá“, pak lze předpokládat, že pokud budou chtít tyto firmy pro sebe získat lidi, kteří by jim mohli být v tomto směru nápomocni, bude je to stát mnohem více peněz, než kdyby od prvopočátku nemysleli pouze na svůj zisk bez ohledu na to, že ti, kteří pro ně pracují, jsou rovněž lidé a ne stroje. Pokud by mysleli na své zaměstnance jako na lidi, kteří mají své schopnosti, pak by mezi nimi lehce našli ty, kteří jim v tomto směru mohou pomoci a ti by pro ně rádi udělali cokoliv, protože vztah zaměstnavatel-zaměstnanec by nebyl založen na moci peněz, ale na vzájemné důvěře a úctě, což je pro spolupráci rozhodující.. A totéž platí i ve vzájemném vztahu dvou firem. Začnou-li lidé vnímat jeden druhého s úctou, pak možná začnou zjišťovat, v čem se mohou navzájem doplňovat, aby se na trhu uplatnili všichni, namísto toho, aby si konkurovali.

Poněkud zvláštní názor v dnešní době? Ale dnešní doba si žádá něco nového. První krok z krize dnes udělá ten, kdo začne spolupracovat s druhými… Bush se zamýšlel nad tím, zda budou automobilky schopny vůbec dlouhodoběji přežít. Budu-li vycházet z toho, co jsem se dočetla v knihách, a sice že v současnosti přežije pouze to, co je bezpodmínečně nutné, pak se přikláním spíše k názoru odcházejícího prezidenta (jen tak mimochodem, kolik by bylo za 34 miliard dolarů, které požadoval automobilový průmysl, potravin, které by mohly nakrmit hladovějící, zatímco automobily, jak se zdá, je trh již nasycen, neřku-li přesycen a člověk se jich nenají…?).

Vrátím-li se k tomu, co jsem uvedla v prvním odstavci, zamýšlím se nad tím, kolik asi před lety tyto automobilové giganty investovaly do rozjezdu svých poboček tady u nás, přičemž zničily náš vlastní automobilový průmysl a z lidí udělaly „stroje“, které za peníze odnaučily myslet. Bylo zde tedy zničeno něco, co fungovalo vcelku dobře, a na místo toho přišlo něco nového, co ovšem v našich podmínkách fungovat nemohlo, protože to odporovalo přirozenosti... A teď, jak se zdá, ty peníze, které byly investovány tady u nás a nepřinesly kýžený zisk, chybí někde jinde. To by ovšem mělo dát jasný signál, že tentýž model není možné opakovat stále donekonečna, ale že i takovýto model má své hranice a není univerzální… Na druhou stranu však přinesly zahraniční firmy modernizaci našich automobilových provozů. A co spojit původní s moderním z univerzálního hlediska – třeba český um a vynalézavost se západními technologiemi v rámci celého světa?

Čím dříve k tomu dojde, tím lépe - pokud ovšem Češi své pradávné schopnosti úplně nezapomněli - v minulosti na tom společnost pracovala velice intenzivně, aby každý dělal pouze to, co se po něm vyžaduje. A i dnes se objevují v tisku zprávy o tom, že čeští školáci se zhoršili nejvíce ze všech, že zatímco v roce 1995 byli nadprůměrní, nyní jsou „na odpis“. Jak překvapivé! Říká společnost. Každý průměrný Čech však ví, že tento stav má na svědomí konzumní společnost, která školákům stále dokola předkládá jako to jediné správné a dobré pro život zábavu, bezstarostný život bez práce a také nutnost koupit si to, co vidíme všude kolem sebe. Takže průměrný Čech se vůbec nediví tomu, jací jsou dnešní školáci, naopak na to každý, kdo neuvažuje pouze povrchně, poukazoval už před lety. Dokud však něco takového nepřinesl „mezinárodní průzkum“, nepovažovalo se za nutné věnovat tomu pozornost. Právě nyní se ovšem ukazuje, co se stane, pokud člověk nehledá skutečné hodnoty uvnitř sebe sama a pokud dělá výhradně to, co po něm chce společnost.

Teď však máme konečně šanci být sami sebou a začít dělat to, pro co máme vlohy. Jak dlouho bude trvat, než si lidé uvědomí, že nestačí jen „řídit a kontrolovat“, ale že je nutné i využívat přirozených schopností každého člověka? Že pokud kvůli finančnímu zisku někdo popírá svou vlastní přirozenost, pak je to něco, co jednoduše nemá opodstatnění a co tudíž nemůže v dnešní době přežít…

Minulý týden jsem při jedné diskusi na téma „radar“ zaslechla jeden velice zvláštní názor: „Zbrojení je nutné. Každý by měl mít zbraň. Věřte tomu, že jednou se budou lidé střílet kvůli chlebu, tak je potřeba na to být připravený už teď…“ horlil jeden mladý muž. Po tom, co vyslovil tuto myšlenku, doznívalo v prostoru něco v tom smyslu, jako: „ .. a proto jsem si pořídil zbraň, abych byl první, kdo vystřelí, až to přijde…“

„Vážený pane,“ začala jsem mu oponovat: „Na to, o čem mluvíte, se skutečně můžeme připravit už teď, to máte pravdu, ale můžeme se na to připravit třeba tím, že přestaneme z polí dělat průmyslové zóny a přestaneme na nich stavět domy pro boháče, protože „to sype“. Těch peněz se potom nenajíme a to, co teď zničíme, nám bude potom chybět. Toto si dnes musí lidé uvědomit. Dneska je nutná spolupráce a ne to, aby lidé mezi sebou bojovali o to, kdo bude mít víc – to je v dnešní době přežitek. Pokud budou lidé táhnout za jeden provaz, pak můžou společně dokázat strašně moc a dostane se na každého…“ Ten muž na mou poznámku nijak nereagoval. Odešel zřejmě vnitřně spokojený s tím, že si jednou „vystřílí“ své právo na to, aby se mohl najíst. Nijak jsem mu tu jeho spokojenost nezáviděla. Já myslím na budoucnost trochu jinak…

Dočetla jsem se v denním tisku, že prý se blíží konec světa, který by měl nastat koncem roku 2012, konkrétně 21.12.2012. Na toto téma jsme hovořili už před dvěma lety s jedním mým kamarádem, který se mě tenkrát ptal, co se v tom roce bude dít. Díky svému kamarádovi jsem tehdy za pomoci svého astrologického programu zjistila, že v roce 2012 bude na nás na všechny působit negativní aspekt dvou vnějších planet Uran a Pluto. V tu dobu se zdál být rok 2012 ještě hodně daleko i s oním negativním aspektem, ale letos jsem při hlubší analýze zjistila, že onen negativní aspekt začíná už letos. A jako astrolog také vím, že každý takový negativní aspekt nás má něco naučit – problémy, které jsou s negativními aspekty spojeny, nás mají dovést k tomu podstatnému…

Stále více lidí se dnes přiklání k názoru, že pokud se lidstvo nepoučí z minulosti, musí si onu minulost zopakovat na vlastní kůži, aby pochopilo to, co má. Astrologie je úžasná v tom, že má své prahluboké kořeny a předává poselství z daleké minulosti. Právě nyní přechází planeta Pluto ze znamení Střelce do znamení Kozoroha. Znamení Střelce představuje vyšší vědění nebo, chcete-li, pochopení vyššího smyslu a s tím spojenou filosofii, náboženství nebo víru, které by měly hrát v životě každého člověka svou přirozenou roli, znamení Kozoroha pak představuje společnost, ale také kázeň, zodpovědnost a vytrvalost, které jsou nutné k tomu, aby člověk něco vytvořil a tím získal u druhých autoritu – autoritu si nelze kupovat za peníze, lze ji získat pouze svou vlastní prací.

Pluto byl ve znamení Kozoroha i v letech 1763 – 1778, které se vyznačovalo revolucemi, v nichž se chtěli lidé osvobodit. Tyto tendence jsou i dnes a budou se opakovat stále, protože svoboda je pro člověka naprosto přirozenou potřebou a nemá-li možnost se projevit přirozeně, jednou za čas vyvře na povrch a začne se projevovat mnohem bouřlivěji. To by mělo být důvodem k tomu, aby se k těmto požadavkům lidí začalo přihlížet, ne aby se začaly potlačovat, protože i když se potlačí, začnou se za čas projevovat znovu v mnohem větší intenzitě…

Dnes je celá situace komplikována ještě přechodem z Věku Ryb do Věku Vodnáře. Při jakémkoli přechodu dochází k tomu, že Vesmír nutí lidi, aby pochopili to, co pochopit mají v souvislosti s „odcházejícím“ znamením a dělá to všemi možnými způsoby, třeba i nepopulárními či drastickými (např. v podobě přírodních anebo jiných katastrof). Věk Ryb nás má naučit pokoře, skromnosti a všeobjímající lásce a Věk Vodnáře dává prostor ideálům Francouzské revoluce, které jsou zastoupeny heslem „Volnost, svornost, bratrství…“ a představují ideál, v němž jsou si všichni rovni…

S blížící se „katastrofou“v podobě konce světa je opět o čem mluvit a je opět třeba se „na ni připravit“ již dnes - podle amerického scénáře bude zřejmě nutné si opatřit hlavně zbraně, abychom se pak mohli bránit. Proti čemu nebo komu?... Však on se někdo najde…

Toto je scénář psaný minulostí, ale my musíme nyní uvažovat jinak. Určitě není nutné začít se zásobovat zbraněmi a dělat velké zásoby jídla na to období. I kdybychom připustili, že v roce 2012 bude konec světa, přijměme tu skutečnost a snažme se ty čtyři roky žít jak nejlépe umíme. Snažme se si toto období maximálně zpříjemnit a snažme se z života převzít to nejlepší, aby měli ti, kteří přežijí, z čeho čerpat… Využijme té příležitosti, že se máme jeden od druhého co naučit, co dovědět a snažme se jeden druhému předat co nejvíce toho dobrého, co je možné zúročit. Nezapomínejme při tom na své každodenní povinnosti a snažme se být maximálně zodpovědní a ukáznění, abychom si navzájem nekomplikovali život.

Rok 2012 bude zlomový, o tom se zmiňovali již staří Mayové, ale o tom, co bude pak, rozhoduje nyní každý z nás. Možná rok 2012 přežijeme všichni, možná jen někteří. Tváří v tvář katastrofě si však jsme všichni rovni a nejvíce dokážeme, pokud budeme spolupracovat. Zkusme se poučit z historie a neopakujme stále stejné chyby. Třeba svým pozitivním přístupem docílíme rovnováhy a k žádné katastrofě nakonec nedojde…. Minulost dokázala, že chtějí-li lidé něčeho dosáhnout, musí spolupracovat, kdežto snaha o ovládnutí druhých způsobuje pouze odpor… Postarejme se o to, abychom nebyli ani vládnoucími ani ovládanými. Buďme sami sebou.


Jana Mašková, astroložka (www.astrojinak.wz.cz)
18. prosince 2008

NETSOCAN