NETSOCAN
Číslo 12 -- PROSINEC 2008 --- Ročník VII.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o A vůli mějme všichni dobrou
o Miloslav Štěrba
Vánoční reflexe
o VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ
o Michal Rada
AKTUALITY
o Krize
o Ing. Josef Vít
o Vánoční dárky pro Zlínsko
o Miloslav Štěrba
o ČSSD eroduje i zdola aneb Malá historická reminiscence
o PSE chce nové řízení Evropy
o Miloslav Štěrba
ČSSD
o Otevřený dopis k vyloučení z ČSSD
o Ing. Stanislav Žáček
ČLÁNKY
o Lidská práva
o Ing. Josef Vít
o Mikrokosmos je součástí makrokosmu a naopak
o Jana Mašková
o Návod: Jak proměnit Václavák na spáleniště
o Miloslav Štěrba
Zahraničí
o Afghánistán je výcvikový prostor…
o Miloslav Štěrba
o Přišlo to nečekaně
o Josef Mikovec
o Pan Ruml a rudý Hugo
o Josef Mikovec
o Grozném se zavádí islámské pořádky
o Miloslav Štěrba
Fejeton
o Euroatlantické spojenectví ČR a USA přináší své plody
o Miloslav Štěrba
Próza a poezie
o Dobrodružství podivné princezny
NETSOCAN MONITOR
o Teď si žijeme nejlépe
o Británii šokoval vánoční projev Ahmadínežáda
o Politika se zbavuje půvabu pokrytectví
o Guardian: Bush a jeho pomahači musejí být pohnáni k odpovědnosti
o Rozzlobená vláda porušila ústavu
o Musíme lépe hájit české zájmy, tvrdí ODS
o Návrh ústavy nahrává nejvíc Němcům
o Když světem vládne panika
o "Postoj EU k radaru? Žádný neexistuje"
o Reader´s Digest
o Tomu dala, tomu též
o Prohnilé stranické kořeny
o Virtuální ropná sinusoida, aneb Perpetum mobile spekulantů...?
o Prahli po moci a měli z ní i strach


o
o
o
NETSOCAN přeje všem lidem dobré vůle krásné Vánoce a co nejvíce zdraví, štěstí a úspěchů v roce 2009

A vůli mějme všichni dobrou

Nadcházející svátky nás mění. Přestáváme zdůrazňovat ostré hrany a temné kontury životní reality, těšíme se z každého záblesku světla a klidu. Člověka ani nedráždí, když mu v trafice nabídnou Dailly Humbuk (míněn je bulvární tisk).

Obvykle na konci roku hodnotíme všechno možné. Od úrody jablek a hub, přes zdravotní potíže, stav našich financí, chování dětí a přátel, až po dnešní ošklivé počasí. Naše role je v divadelním představení zvaném život dosti proměnlivá. Na řadu jevů nemáme žádný vliv, a to, co si zkazíme sami, snažíme se omluvit objektivními příčinami. Tak je tomu dnes, bude zítra a bylo i v minulosti.

Stalo se neblahou tradicí, že bídu dneška svalujeme na minulost. Bože, kdyby nebylo....(dosaďte sami), jak bychom si mohli žít! Zatímco vše dobré je jaksi samozřejmé. Nicméně při známé trvalé nespokojenosti druhu zvaného homo sapiens se v příštím roce nic moc nezmění. Opět nás čekají vzpomínky na strašné události odstartované 15. březnem 1939, pokračující obětí Jana Palacha a „normalizací“ z roku 1969, zakončené zvoněním klíčů v listopadu 1989.

S návodem, jak se srovnat s logikou historického vývoje, přicházejí nejrůznější vykladači historie. Bylo by pošetilé věřit věrozvěstům té poslední a jedině správné interpretace historických událostí. Právě otevřené archivy, ale i běžná lidská zkušenost, po čase opravují naše vyhraněná mínění o minulosti. Je ale nepřijatelné, aby smrt jedince zastínila vraždu statisíců, aby vypreparovaná osobní tragédie byla poměřována na pozadí revolučních změn. Protože revoluce je vždy jen reakcí na všeobecně vnímanou nespokojenost s realitou. Ať už jde o revoluci socialistickou anebo sametovou. Žel, vždy jen vítězové mají navrch při hodnocení, jejich pravda se dostává do učebnic. K neblahým projevům porevolučních dnů patří zatracení všeho, co je spjato s minulým uspořádáním věcí veřejných.

Což ale odporuje přirozené úctě vůči starším. V rodině si vážíme otců a dědů, zatímco hned za dveřmi se na jejich bedra svalují hříchy tohoto světa. Teprve při pečlivém studiu počínání našich předchůdců zjistíme, k našemu překvapení, že neměli jinou volbu, že konali s vědomím naléhavosti před ně kladených problémů. Na dění ve společnosti měli právě tak velký vliv, jako máte i vy, když (často i neúčastí ve volbách) legalizujete konání politiků.

U vánočního stolu se rodina sejde ve vší počestnosti. K radosti dětí přibudou i po většinu roku málo probírané náměty o životě, o štěstí, o zdraví tělesném i duševním. Na přetřes přijdou i méně intimní témata. Ale je na vás, jak si s nimi poradíte. Chtěl jsem přispět s trochou do mlýna, ne do pranice.


Mioslav Štěrba, Zlín
21. prosince 2008




NETSOCAN MONITOR


Teď si žijeme nejlépe
To, co nastává, je krize životního způsobu… Jen hlubší změna životního způsobu nám pomůže z potíží, do kterých se právě propadáme… Naše blahobytná nasycená společnost připomíná konec antického Říma. Když navezeme náklaďáky sněhu na Hradčanské náměstí, aby si na lyžích zajezdilo pár dobře placených profíků pro potěšení lidu rozcapeného s lahváčem u telky, tak máme z čeho ustupovat. Ale když se začne z plýtvání ustupovat, padá ze středu společnosti na dno čím dál víc lidí… Chudoba není problém chudých, jejich problémem je přežít. Je to problém bohatých. Ti to buď pochopí, nebo přijde nějaký Lenin s jednoduchým řešením. (MF DNES, 30. prosince).

Autor těchto myšlenek, sociolog Ivo Možný, podává velice realistický výklad současné společenské krize. Je však ještě třeba přihlédnout k dalším paralelám: zánik římské říše a její dobytí barbary byly důsledkem krize otrokářské společnosti. Nesmírně ničivá Třicetiletá válka byla zase důsledkem krize středověké feudální společnosti. Nynější společenská krize, postihující již celý Západ, je evidentně krizí společnosti kapitalistické. Jaký však bude průběh eventuálního zániku této společnosti? Kromě dosud tradičních příčin válek to mohou být i války o vodu. Není ani vyloučena přírodní katastrofa (např. dramatické klimatické změny) v důsledku globálního oteplování... Nebylo by však nejracionálnější těmto rizikům předejít a – dokud je ještě čas – reformovat samotný kapitalismus?



Británii šokoval vánoční projev Ahmadínežáda
Za skandální označili politici i obránci lidských práv rozhodnutí britské soukromé televizní stanice Channel 4 odvysílat vánoční proslov íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda… Britská vláda vystoupení označila za urážlivé a poukázala na to, že Ahmadínežád v minulosti pronesl řadu antisemitských výroků. „Britská média mají právo činit vlastní redakční rozhodnutí, ale toto pozvání nebude vnímáno jen tady, ale také v zahraničí, jako urážlivé a iritující,“ řekla mluvčí ministerstva zahraničí. (Lidové noviny, 27. prosince).

Jenom kdyby se britská vláda spolu se svými rádobyhumanistickými NGO´s nevymlouvala! Nejvíce iritující pro britské labouristy byl především obsah Ahmadinežádova projevu. Taková drzost! Jen čtěte: "Krize ve společnosti, v rodině, v morálce, v politice, v bezpečnosti a v ekonomice, které ztížily lidstvu život a dál vyvolávají obrovský tlak na všechny národy,... Kdyby byl Kristus na Zemi dnes, bezpochyby by se postavil na stranu lidí proti zastrašování, proti hněvivým a expanzionistickým mocnostem. …bezpochyby by bojoval proti tyranské politice převládajících globálních hospodářských a politických systémů tak, jak to dělal za svého života… Ještě jednou blahopřeji každému a všem při příležitosti výročí narození Ježíše Krista. Modlím se, aby byl nový rok rokem štěstí, prosperity, míru a bratrství pro lidstvo. Přeji vám úspěch a štěstí." (Celý překlad viz Blisty )



Politika se zbavuje půvabu pokrytectví
Jak to definuje politolog Kenneth Minogue ve Velmi krátkém úvodu do politiky: „Není neznámo, že politikové lžou, ale daleko více matoucí je složitý vztah mezi názvy a skutečností.“ Ano, zvolenci po věky balili obyčejnou (často špinavou) skutečnost do dárkového papíru... Pokrytectví však zasluhuje obranu... Společnost, postavená na našich civilizačních základech, by se bez něj zhroutila. Nelze dodržovat do důsledků její pravidla. Jsme tvorové chybující; lžeme, krademe, do pekla se hrabeme. Nevěrní zásadám, partnerům, kolegům, bližním, sami sobě. Děláme lumpárny pro vlastní užitek, mnohdy přesvědčeni, že ku prospěchu veřejnému. Kdybychom to všechno naše špatné s hrdým čelem a horoucím srdcem přiznali, společenství se zhroutí. Jeho tmelem a kolomazí je pokrytectví... Zřetelným potvrzením postupné ztráty pokrytectví je sdělení: „Nemohu odejít ze svého úřadu, protože mám hypotéku!“ Což ostatní respektují... Proč vlastně pokrytectví z českého veřejného života odchází? ...naši zvolenci pokrytectví nestačí intelektuálně zvládat. Ani je používat, ani je přijímat... Druhé zdůvodnění: občané politikům za pokrytectví už ani nestojí. Vlastně je k manipulaci s nimi ani nepotřebují. Říkávalo se, že lid chce být politiky klamán. Už nechce. Stejně je volí. (MF DNES, 27. prosince).

Autor článku, komemtátor Vladimír Kučera, zde vehementně hájí politické pokrytectví, a přitom nevnímá, že jedinou cestou z tohoto balastu je přímá demokracie, maximalizace voličských preferencí na stranických kandidátkách a odvolatelnost politiků těmi, kteří je zvolili popř. nominovali.



Guardian: Bush a jeho pomahači musejí být pohnáni k odpovědnosti
"7. února 2002 písemně rozhodl prezident George W. Bush, že obecný článek 3 Ženevských konvencí, který zaručoval minimální lidský standard chování pro vězně, neplatí pro vězně z al Kajdy a Talibanu". Výsledkem bylo to, že Bush podle senátní zprávy "otevřel dveře" používání technik, které Spojené státy kdysi označovaly za barbarské a nelidské… Za to by přece měl být Bush pohnán k odpovědnosti. Přesto to nikdo nevyžaduje. Dick Cheney dostal v televizi Fox News tuto otázku: "Jestliže se prezident rozhodne během války udělat něco na ochranu své země, je to legální?" Odpověděl: "Ano."… Bude-li dovoleno, aby Bush a Cheney mohli pokojně odejít do ústraní, Amerika zaznamená selhání: selhání znovu prosadit základní princip americké republiky: právo a zákonnost… Proto musí být Bush pohnán k odpovědnosti. Pokud to nebudou chtít udělat američtí právníci a politikové, měli by to udělat prokurátoři jinde na světě. (Britské listy, 26. prosince).

V úvahu by mělo být vzato i vpuštění privátních bezpečnostnich agentur, tvořících malou armádou, která vůbec nepodléhá ženevským konvencím a jejichž oběti spadají jaksi mimo oficiální oběti okupace Iráku.



Rozzlobená vláda porušila ústavu
Na rozdíl od dalších operací v Afghánistánu, jež jsou z hlediska bezpečnosti oné země stále spornější, není ale Trvalá svoboda řízena NATO. Je to relikt Bushovy politiky jednostranné síly USA. ČR nemá povinnost, ani morální, natož pak právní, se jí účastnit… Vláda hned po hlasování Sněmovny rozhodla, že stávající mise sama podle ústavy prodlouží o 60 dnů. Trvalá svoboda přitom splňuje jednu ústavní podmínku k rozhodnutí vlády – souhlas afghánské vlády. Ano, ta stále kontroluje 28 procent území. Ústava ale také uvádí, že to musí být operace mírová a podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je ČR členem. A ta zde splněna není, je to bojová operace USA a Afghánistánu a NATO o ní nerozhodlo. Do Trvalé svobody může české vojáky poslat jen parlament, ne vláda. Ta má ale z ostudy kabát, takže nové a zjevné porušení ústavy ji asi nijak nepálí. (Právo, 23. prosince).

Komentátor Petr Uhl vystihl velice přesně podstatu problému. Takže volání českých válečných štváčů (pro které je ústava zřejmě pouhým cárem papíru, se kterým kterým nakládají dle vlastní libosti), že stáhnutím českých vojáků z Afgánistánu ztratíme důvěryhodnost jako spojenci USA, zní zcela farizejsky: jak může být důvěryhodný stát, jehož vláda porušuje ústavu?



Musíme lépe hájit české zájmy, tvrdí ODS
Ostřejší tón do včerejší diskuse vnesli poslanci ODS, když vládu kritizovali za to, že přijetím ústavy dopustí oslabení české pozice... Podle systému z Nice totiž měl mít český hlas váhu 3,7 procenta vůči celé EU. Ústava navrhuje přejít k systému, v němž už nebude rozhodovat váha hlasu, ale počet obyvatel. Ten Česku dává sílu 2,2 procenta... Premiér Špidla (Sic!) poté všechny ubezpečoval, že žádné oslabení pozice Česku nehrozí... "Každý středník, každá čárka, každé vyjádření bude přesně definováno a zváženo,..." dodal premiér (Sic!)... Ministr zahraničí Cyril Svoboda... pak slíbil: "Naše slovo máte, že nepodepíšeme text, který by byl zásadně proti zájmům České republiky. (Lidové noviny, 12. prosince).

Z textu podepsaného značkou men sice neplyne, zda si autor nepletl ex-premiéra a eurokomisaře Špidlu s nynějším premiérem, ale nešť. Ony se ty sliby o každém středníku, čárce a vyjádření ke Špidlovi docela dobře hodí. Zvláště když mají čeští zemědělci čerpat čtvrtinové dotace ve srovnání z jejich západními kolegy... Ale jinak parlamentní diskuse, při níž poslanci ODS ostřejším tónem kritizovali svého premiéra a vládu, zatímco poslanci ČSSD zaujímali postoj opačný, připadá opravdu zajímavá.



Návrh ústavy nahrává nejvíc Němcům
Nový model rozhodování je jednodušší... Pokud bude schválen, zvětší se vliv pěti největších států unie z 31 na 40 procent... Nejvíc může z nového systému profitovat Německo spolu s Itálií, Francií a Británií... Malé země (včetně deseti nováčků) také dál trvají na právu mít vlastního komisaře s hlasovacím právem... Velké státy argumentují tím, že tak početná komise nemůže efektivně fungovat. (Lidové noviny, 12. prosince).

Autor článku Milan Rokos dále připomíná studii politologů R. Baldwina a M. Widgrena, podle níž klesne podíl na moci v EU všem státům s počtem obyvatel mezi 3 až 40 miliony obyvatel, ale např. Německu stoupne možnost vlivu na eurolegislativu o 5 procent. V důsledku všech změn se výrazně přesune moc k evropské komisi a vzhledem k tomu, že velké země usilují o snížení počtu komisařů – systém jedna země jeden komisař hodlají v budoucnu zrušit (neboť prý je nefunkční) dojde k dalšímu omezení vlivu malých zemí. Navíc původní sliby, že o každé významné změně budou rozhodovat národní referenda a platit jednomyslnost jejich souhlasu, měly hodnotu i kredibilitu rčení - Sliby se slibují, blázni se radují. Moc evropským občanům tedy byla rychle odňata a pro Čechy zde existuje zajímavá reminiscence: rozhodovat o nás zase budou následníci někdejších signatářů Mnichovské dohody...



Když světem vládne panika
Jaká je hlavní příčina recese? Ve Spojených státech, kde podle Solowa začala již na rozhraní let 2007-2008, byla zdrojem recese nadbytečná zásoba domů. Realitní investiční horečka způsobená explozí levných hypoték vedla k vytvoření nadbytku v bydlení v hodnotě 3 až 5 procent hrubého domácího produktu… A co akciové trhy? Navzdory pocitu ztráty hodnoty v důsledku poklesu cen nemovitostí a akcií reálná ekonomika nebyla příliš poškozena… Není pochyb, že přehnaná důvěra byla jednou z hlavních příčin investičního boomu v letech 2001 až 2007. Opak – iracionálně přehnaný strach – je naopak příčinou, proč v roce 2008 tak drasticky spadly ceny akcií a proč dočasně zamrzly mezibankovní úvěrové obchody. Také panika je makroekonomickou veličinou. (Lidové noviny, 1. prosince).

Autor článku, ředitel pro strategii, Partners, Pavel Kohout ještě připomíná údaje profesora Roberta Solda o obrovské a kolísavé disproporci mezi výkonností americké ekonomiky a cenami amerických akcií. Od roku 1986-2006 zde kolísaly ceny akcií 14x více než výkonnost zdejší ekonomiky; nejdramatičtější rozdíl nastal v říjnu 2008, kdy volatilita byla téměř 64 krát vyšší než volatilita reálné ekonomiky.



"Postoj EU k radaru? Žádný neexistuje"
Toto téma nebylo v Evropské unii nikdy opravdu diskutováno, takže neexistuje nějaká unijní pozice. Vždycky jsme ale říkali, že tato pozice by měla být probírána v NATO, protože jde o otázku bezpečnosti, která spadá pod alianci. A je to také spíše otázka bilaterálních vztahů. Pokud jde o Rusko, slova prezidenta Medveděva, že oni umístí své rakety u Kaliningradu, určitě k bezpečnosti v Evropě nepřispěla... Je ale nejdříve třeba, aby nám Rusové objasnili množství nápadů, které v této souvislosti mají. A také musíme počkat na to, jak se zachová nová americká administrativa v čele s prezidentem Obamou a jak bude ona chtít spolupracovat s Ruskem. (Lidové noviny, 1. prosince).

Eurokomisařka pro vnější vztahy Benita Ferrerová-Waldnerová předložila opravdu zajímavý euronázor: takže pokud bude otázky bezpečnosti EU řešit NATO ve kterém jednoznačně dominují USA a pokud budou takovéto strategické záležitosti – jakou protiraketová obrana nepochybně je – vnímány jako spíše bilaterální záležitosti, pak z vojenského hlediska bude EU vlastně 51. státem i nepotopitelnou letadlovou lodí USA.


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti

Tomu dala, tomu též (Kateřina Šafaříková, LN, 15. prosince 2008)
Evropský summit ukázal, že smlouvy nejsou potřeba - stačí se na všem u večeře dohodnout... Poslední summit EU skončil dvojím jásáním: ...a máme dohodu, jak dostat Lisabonskou smlouvu ze slepé uličky. .. summit naznačil opak: že Lisabon vlastně zas tak důležitý není. Evropští lídři totiž ukázali, že smluvní základ není nic než kus hadru... Druhý problém je právní. Pětadvacet ze sedmadvaceti států unie ratifikací Lisabonu schválilo, že komise může po roce 2014 vypadat jinak. Páteční všemi lídry posvěcená úlitba Irsku tuto možnost de facto vyloučila... Tance okolo složení komise nicméně blednou, zalistujemeli závěry summitu a zjistíme-li, jak se tiše, v ústraní hlavního politického a mediální zájmu, změnil počet europoslanců pro volby v červnu 2009. Smlouva z Nice, podle níž volby proběhnou, mluví o 736 poslancích. Lisabon dvanácti státům přidal a jednomu ubral na výsledných 751 členů. Jenže podle nynějšího rozhodnutí zvolíme 754 poslanců. Proč? Protože evropští lídři vyšli vstříc španělskému (+4 poslanci podle Lisabonu) a německému (-3) tlaku. Po vzoru chytré horákyně přidali všem, jimž má Lisabon přidat, a zároveň nikomu neubrali (tzn. Němcům)... Do europarlamentu tak ve skutečnosti nebudeme volit ani podle Nice, ani podle Lisabonu, ale podle čtvrteční večeře v Bruselu... Za summitu tak člověk odcházel s parádní právní kocovinou, že pravidla unie jsou nekonečně ohebná. Smlouva nesmlouva, platí jen to, co se dohodne okolo stolu v Bruselu v závislosti na aktuální politické potřebě toho či onoho... V tom případě ale nemá cenu trápit populaci vážením výhod a nevýhod evropské smlouvy, momentálně s názvem Lisabon, protože pravidla se v mezičase ikskrát změní. Mějme smluvní základ pro vnitřní trh a zbytek nechme nejvyšším politickým zástupcům k večeři. Stejně si ho k ní totiž vezmou.


Prohnilé stranické kořeny (Martin Weiss, LN, 13. prosince 2008)
Ještě dnes si lidi hrdě píšou do životopisu: „Nejsem a nikdy jsem nebyl členem žádné politické strany.“...Zvítězil model klasické „masové“ strany. O masovosti lze ale skutečně psát jen v uvozovkách...Na to, že by měly mít když ne monopol, tak přednostní právo na zprostředkování společenských zájmů při vládnutí, jsou to směšně nepatrné organizace...Představa, že v těch pár desítkách tisíc členů, které mají ODS a ČSSD, je uložen dostatečný intelektuální a sociální kapitál k řízení země, by byla směšná, i kdyby všichni ti členové byli autentičtí. Ve skutečnosti blíže neurčenou část těch členů tvoří černé duše... K zajištění místa na oblastním sněmu, kde je třeba jen 50 lidí, vám stačí jednorázově zmanipulovat jednu místní organizaci, jejíž členství se počítá maximálně ve stovkách. Kdyby se hlasovalo přímo, museli byste k úspěšnému ovládnutí oblasti mnohem detailněji „manažovat“ daleko větší množství lidí, což je mnohem obtížnější... Dokud nám tohle nedojde, zbývá nám jen se občas těšit z toho, že s čím kdo zachází, tím taky schází, jak to popsal senátor Kubera: „Studenti se ožrali a odjeli dřív, než padl návrh vyměnit vedení, a sněm náhle nebyl usnášeníschopný.“


Virtuální ropná sinusoida, aneb Perpetum mobile spekulantů...? (Břetislav Olšer, blog i DNES, 6. 12.)
Benzín v Česku přesáhl v roce 2005 cenu 32 korun za litr… Prosinec 2008… Podle čerstvých statistik je benzín nejlevnější za poslední čtyři roky. Natural 95 v průměru stojí 24,39 koruny... Je to tradiční obchodní fígl, hodný analytického glosování - nakoupit a prodat se ziskem… Ta neustále kmitající sinusoida cen ropy je až podezřele podivná. Věrně totiž kopíruje veškeré závažné události ve světě. Napřed visela ve vzduchu válka s Afghánistánem, poté s Irákem, dnes s Íránem... K tomu hrozba hurikánů těžním věžím v Mexickém zálivu, bystře organizované zmatky na Wall Street či kandidatura aljašské "ropné" guvernérky Sarah Palinové na post viceprezidentky USA... George. W. Bush,.. Před pěti roky, kdy potřeboval, aby američtí spekulanti s ropou bohatli, také on sám i jeho viceprezident Chaney jsou velcí ropní lobbisté. Musel se přece zajistit; věděl, že věčně Státy šéfovat nebude… Rozpoutala se cenová honička, která vyhnala barel ropy na cenu z 23 USD postupně až na 160 USA… To se to pak spekulantům daří; když hypoteticky nakoupí např. sto milionů barelů levné surové ropy, barel za padesát USD, pak vyděsí svět poplašnou zvěstí, ropa zdraží a oni ji prodají v kurzu barel za sto USD. Čistý zisk je jasný... "Pokud bude cena jednoho barelu ropy přesahovat dlouhodobě 35 USD, výroba benzínu z uhlí se stane rentabilní, přestože je tato technologie dražší než klasické zpracování surové ropy. Pak bude možné realizovat již existující projekty USA, Japonska či Německa na výrobu kapalných paliv z jiných než ropných zdrojů," řekl mi v Johannesburgu ředitel katedry geologie University of the Witwatersrand prof. Carl R. Anhaeusser. To ještě netušil, že cena ropného barelu za pár let přesáhne 160 USD. Energetický informační úřad americké vlády počítá s tím, že světová spotřeba ropy se zvýší z 83 milionů barelů denně v roce 2004 na denních 118 milionů v roce 2030… A tak se dál budeme dozvídat, že ropa typu Brent si polepšila zhruba o 21 %. Příčinou je prý pokračující poptávka po ropě a ropných produktech, potíže rafinérií v USA a politické riziko v zemích vyvážejících ropu... Holt, po čertech mazaná sinusoida a začarovaný kruh; prostě perpetum mobile spekulantů.


Prahli po moci a měli z ní i strach (MF DNES 15. listopadu 2008)
S historikem Karlem Kaplanem o tom, jak a proč zvítězila v Československu totalita, která padla přesně před 19 lety... to, že budeme součástí sféry vlivu Moskvy, se rýsovalo ještě před koncem druhé světové války. Většina tehdejších československých politiků si nesla trauma z mnichovské smlouvy. Něčeho podobného se báli jako čert kříže. Proč myslíte, že se tak usilovně snažili, aby v Československu zanikly národnostní menšiny? Vláda považovala - řečeno tehdejším jazykem - za svoji historickou povinnost zajistit dlouhodobě státní existenci českého a slovenského národa... Poválečná politická garnitura měla Mnichov zarytý hluboko v hlavě... Velký význam měla i role Moskvy při porážce nacismu. I když například slovenské komunisty oslabilo rozsáhlé znásilňování žen a rozkrádání majetku Rudou armádou. Proto tam prohráli v roce 1946 volby... Beneš podepsal demisi demokratických ministrů. Až pětadvacátého února! Celých pět dní držel prostor pro demokratické strany, aby něco udělaly. Ale nepodnikly vůbec nic... Beneš podepsal jen to, co už platilo a nešlo zvrátit... Předváleční členové strany věřili bezvýhradně Moskvě. I když se pak sami stávali oběťmi represí, tak přesto věřili. Nic to nedokazuje názorněji než osud generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského. A když si přečtete poslední dopisy komunistů před popravou, tak to z nich jednoznačně vyplývá... Gustáv Husák. Nezlomily ho výslechy ani kruté podmínky věznění. Celou tu dobu zůstal přesvědčeným komunistou... Husák, stejně jako Slánský a další, byl komunistickým fanatikem. V tom byla jejich síla. Husák byl inteligentní, výborný řečník, ale dogmatik... prezident Antonín Novotný. Na druhé straně nebránil obrodnému procesu v šedesátých letech, i když ho mohl zastavit v samém zárodku. Podpořil dokonce i Šikovu ekonomickou reformu, třebaže jí nerozuměl. Kdyby řekl žádná reforma nebude, nikdo by si netroufl odporovat... Nelze mu upřít sociální cit, nešlo mu o majetek a byl to až neuvěřitelný suchar. K obědu si třeba dával tlačenku se dvěma rohlíky, které mu donesli ze závodní kuchyně. Nešlo o žádného intelektuála, ale ovládl své řemeslo, jak tu naši provincii Sovětského svazu řídit. Dokonce se postavil i Moskvě, když chtěla ještě před rokem 1968 rozmístit v Československu Sovětskou armádu.. Při určování strategie strany či řízení diskuse neměl Gottwald konkurenta... Je chyba vidět v něm jen opilce, jímž zejména ke konci byl... měli velký strach... Z Moskvy. Tam se rozhodovalo o jejich osudech. Gottwalda třeba Stalin za celou válku nepřijal, i když žil po celou tu dobu v Moskvě. S jedinou výjimkou - vzpomněl si na něj až v lednu 1945, když šlo o Podkarpatskou Rus. Stalina se Gottwald bál natolik, že Moskvu nenavštívil od roku 1948 až do roku 1952... Své sehrávalo i mučení, psychický nátlak, že zavřou manželky, matky... Když Slánského zavřeli, tak stejně jako ostatní komunističtí pohlaváři tvrdil, že jde o omyl. Špatní jsou ti ostatní, já ne. Pak si uvědomil, že se od něj odvrátili i nejbližší spolupracovníci. A nezastal se ho ani Gottwald, třebaže musel vědět, že obvinění Slánského jsou vykonstruovaná... Bál se, že na seznamu sovětských poradců je on tím dalším na řadě. Celé československé vedení se tehdy bálo Moskvy. Gottwald věděl ostatně dlouho před zatčením Slánského, že se o jeho souputníka hraje... Slánský... Odmítl návrh sovětských zpravodajských služeb, aby do československých bezpečnostních složek přišli sovětští poradci... Zdá se mi, že vláda premiéra Mirka Topolánka nemá dost sociálního citu. Sociální problémy budou u prostých lidí, kteří volby rozhodují, hrát vždy důležitou roli. Start k nutným reformám byl plošný a snad až příliš razantní, takže je lidé vždy nepřijali. Politika není jen boj o moc, ale také řemeslo. A když se navíc pro některé stane i živností, tak to jde od desíti k pěti. Novotný měl docela zajímavou zásadu: kdo chce do ústředí, musí si cestičku vyšlapat pěkně od okresu přes kraj a až pak má šanci se dostat na ministerstvo. Jinak nebude vědět, o čem rozhoduje. I dnes mi to připadá jako docela příznačné.


Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 1. ledna ve 13:00, a redakce tímto děkuje všem autorům za cenné příspěvky do prosincového čísla.. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN