NETSOCAN
Číslo 12 --PROSINEC 2008---Ročník VII.
Návod: Jak proměnit Václavák na spáleniště

38. díl seriálu „V zajetí železné opony“ (8.12., ČT 1) našel hrdiny v partě skautů, kteří se rozhodli dát o sobě vědět. Když je zakázali. Začali vyrábět zápalná zařízení a systematicky podpalovat stohy zemědělských družstev v okolí Slavkova u Brna. Výstižná je upoutávka na pořad v TV magazínu: „Zákaz činnosti zažehl mezi skauty oheň vzpoury“.

Policii se podařilo žháře pochytat a zavřít. Období studené války si vybralo daň ve výši trestů. I tak měli štěstí. Pokud by se sabotáže dopustili o pár let dříve, tak by je nacisté nemilosrdně popravili jako teroristy.

Naštěstí žijeme v jiné době, a vůbec to není naší zásluhou. I vztah k pyromanům se změnil. Místo do žaláře putují nejčastěji do psychiatrických zařízení. Nebo jsou odsuzováni k trestům na úrovni trýznitelů koček či exhibicionistů.

Nicméně heroizace žhářů nemusí být pro společnost tím pravým ořechovým. Nebo si pamatujete, že by v minulosti požáry likvidovaly stamiliónové hodnoty jako se děje v současné době? Aby se ze světa ztrácely kulturní objekty, které se nedopustily žádného prohřešku, jenom překážely. Nebo, a to ani nechci domýšlet, požáry zahlazují daleko závažnější kriminální činy.

Bývalí skauti dnes vzpomínají na své hrdinské činy tak, jak si to režie přála. Jak se to hodí do krámu Jaroslavu Huťkovi, vesele zpívajícímu mezi řadami ostnatých drátů. Jenže opravdu jsou lidé padlí na hlavu, aby souhlasili s pamětníky? Když nás ve vzpomínkách vrátili do oné nelítostné doby, kdy se mladíci bavili: „ ...hasiči jeli k ohni v Křenovicích, zatímco další oheň zachvátil stoh u Holubic, a oni nevěděli kam vlastně jet“.

A v neposlední řadě lze reportáži vytknout propagaci nepřípustného odporu vůči společnosti pro ty, které stát legálně zakáže. Např. pro Dělnickou stranu. Vždyť nyní mají důkaz, že co je dnes zakázané, zítra bude prohlášeno za posvátné. Až se předvánoční Václavák promění na spáleniště, jako jsme tomu svědky v řeckých městech. Chtěl jsem říct, že pak už bude pozdě. Ale proč pozdě? Co když to bude začátek... enom Huťkovy písně budou znít poněkud falešně.


Mioslav Štěrba, Zlín
10. prosince 2008

NETSOCAN