NETSOCAN
Číslo 12 -- PROSINEC 2009 ---Ročník VIII.
Adventních pár slov

V adventním čase máme znovu příležitost zamyslet se nad smyslem našeho konání. A také nad děním kolem nás. Obvykle k tomu nemáme čas a chuť, když jsme „v jednom kole“ celoročního spěchu. S podzimní melancholií bychom neměli jen sledovat ubíhající léta, vždyť jak pravdivé bylo ono poselství listopadu 89: Kdo, když ne my, kdy, když ne teď?

Všímáme si určitě pozorně kdejaké čmouhy na fasádě našeho domu, na zastávce MHD, a tak bychom měli být vnímaví i k nepravostem v jednání lidí, ke stále se stupňující agresivitě okolí, k sociálním problémům svých spoluobčanů. Doufejme, že i naše děti a naši vnuci budou ve škole získávat nejen znalosti a dovednosti, ale navíc potřebu žít v souladu s mravními zásadami.

Mezi ně určitě patří zapomínané úsilí pokrokových lidí o svět bez válek, za život bez násilí. Ostatně, i mladí lidé na Národní tř. volali: Máme holé ruce! Zcela v duchu křesťanské zásady o nepřijatelnosti msty za spáchané zlo: Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem! Určitě ne islámské: Kdo po tobě kamenem, ty po něm 10 kameny! Indové vybojovali nezávislost schopností přijímat rány holemi, aniž by přitom museli rozpoutat guerillovou válku. K té je totiž cesta nejsnazší. Jenže vede do pekel. Ostatně, mohli by vám vyprávět v Kurdistánu, Baskicku, Severním Irsku, Čečensku, Kolumbii, atd. A zejména aktuální kolaps naší civilizace v Afghánistánu je ukázkou nesmyslnosti pyšné potřeby západního světa násilím vnutit svoji vizi tzv. demokracie.

A podobně lze hodnotit i poslední poselství náčelníka generálního štábu české armády Vlastimila Picka (Právo, 25. 11. 09), který při cestě do Latinské Ameriky(s prezidentem Václavem Klausem) prohlásil, že „budeme po brazilské straně požadovat, aby naši vojáci mohli cvičit v Brazílii ve ztížených podmínkách džungle“.

Zní to jako z jiného světa, jako fantasmagorie, ale uvedený výrok je odrazem myšlení a bohužel i konání současných vojenských a politických elit této země. Řeknete si, k čemu a proč a za čí peníze potřebujeme rozvíjet u našich mladých mužů a žen schopnost válčit v džungli? Na jakou misi je připravují jejich velitelé? Nestačí už jen zmíněný hazard ve válkách v Iráku, v Afghánistánu?

A přitom denně a stále znovu slyšíme a čteme o nedostatku financí na další činnost sociálních zařízení pro naše postižené spoluobčany, o nemožnosti zaplatit vlaky, bez nichž se umrtvuje život v řadě oblastí, včetně té zlínské, atd. Je už obehranou písničkou poukazování na nepravosti bývalého režimu, a lidé začínají pochybovat o důvodech, které zoufalé Čechy a Slováky vyhnaly v listopadu 89 do ulic a na náměstí.

Existuje východisko? Samozřejmě, že ano. Občané si nesmí nechat líbit aroganci mocných. Nebylo tomu tak v minulosti, a nebude tomu tak ani v budoucnu.


Mgr. Miloslav Štěrba, Zlín
1. prosince 2009

NETSOCAN