NETSOCAN
Číslo 12 --PROSINEC 2012 ---Ročník XI.
Družstva dokážou být konkurenceschopná


Rozhovor Haló novin s výkonným ředitelem Družstevní asociace ČR Jiřím Svobodou. Za HANO se ptala Monika Hoření. Celý rozhovor, který vyšel v Halo novinách 7. prosince ZDE .

Jakou sílu představuje v současné české ekonomice družstevní sektor? Kolik družstev sdružuje Družstevní asociace (DA) ČR?

Naše DA statistiku, týkající se družstevního sektoru v ČR, sleduje. Statistický přehled každoročně uzavíráme k 31. prosinci a v polovině následujícího roku vydáváme brožuru s názvem Vybrané údaje o českém družstevnictví. V ní publikujeme statistická data za celý družstevní sektor, a podrobně je rozvádíme podle jednotlivých družstevních svazů, včetně údajů o ekonomických výsledcích.

Poslední známé údaje k 31. 12. 2011 hovoří o tom, že pod hlavičkou DA ČR je v jejích členských svazech sdruženo 1249 družstev se 722 145 členy.

Objektivně je třeba říci, že ne všechna družstva, která v ČR existují a působí, jsou organizována v sektorových svazech. My máme přehled jen o družstvech, která jsou ve svazech organizována.

Víme však, že mimo struktury členských svazů DA ČR stojí celkem dalších 1817 družstev, z čehož je 1649 bytových, 14 peněžních a 154 zemědělských. Troufám si však tvrdit, že existují další družstva, která nejsou podchycena ani v této statistice.

Jinými slovy, celý družstevní sektor je u nás výrazně širší, než nám naše přehledy dovolují posoudit.

Jak se tento sektor vyvíjí? Družstev spíše přibývá, nebo naopak?
V každé statistické ročence uvádíme srovnání s předchozím rokem. Bohužel musím konstatovat, že tendence počtu družstev je klesající. Důvody jsou různé, častým důvodem je přeměna družstva v jiný typ obchodní společnosti, ale jsou i družstva, která neustojí současný ekonomický tlak a krizi, a prostě zanikají.

Vznikají i družstva nová, zejména v sektoru bytových družstev, a to jako důsledek pokračující privatizace bytového fondu, kdy jednou z forem privatizace je i vznik bytového družstva. V ostatních sektorech je vznik nových družstev spíše výjimkou.

V čem je jiné postavení družstevníků, např. ve výrobních družstvech, ve srovnání s námezdně pracujícími? Zajímá mě, v čem spočívá ona výhoda – participace na činnosti i majetku podniku, což je jeden z družstevních principů.
Výrobní družstva a dílem i družstva zemědělská mají v řadě případů kromě svých členů i zaměstnance, kteří členy družstev nejsou. Zaměstnanci těchto družstev jsou z hlediska pracovního práva řádnými zaměstnanci, tedy námezdně pracujícími. U členů družstva, pokud v družstvu pracují, jde o specifickou situaci.

Na jedné straně jsou »majiteli-spoluvlastníky« podniku (a to v naprostém souladu s mezinárodně uznávanými družstevními principy Mezinárodního družstevního svazu; MDS) a současně jsou jeho zaměstnanci.

Naše legislativa jejich postavení nikterak nedefinuje, zatímco např. španělská legislativa explicitně uvádí, že jejich práce ve výrobním družstvu (či podobném podniku participativní povahy) nemá charakter námezdní práce. Pro členy našich družstev to v principu znamená, že se mohou plnoprávně a demokraticky podílet na řízení družstva, svého podniku. V praxi ale existují různá administrativní omezení této možnosti (zpravidla formulovaná stanovami), protože zejména u velkých družstevních podniků není dost dobře možné, aby do efektivního řízení podniku »mluvilo« příliš mnoho lidí.

Na jednom ze seminářů, kde jste hovořil o významu družstevnictví, jste označil družstevní podnikání za výkonné. V jakém smyslu?
Jak výkonné je družstevní podnikání, záleží na tom, jak si družstvo vede. Je to odlišné družstvo od družstva. Obecně ale platí, že družstevní podniky dokážou být stejně výkonné jako ostatní typy obchodních společností, dokážou být konkurenceschopné a plným právem se o nich hovoří jako o alternativní formě podnikání, která má svá specifika. Efektivita družstev a jejich konkurenceschopnost se koneckonců projevila v období současné finanční i ekonomické krize.

Znovu ale říkám: Jsou družstva úspěšná a družstva neúspěšná, jež se vyrovnávají se současnou ekonomickou situací složitě.

Jaký je vlastně rozdíl mezi družstvy v současném pojetí a družstvy, jež známe z předlistopadového Československa?
Současná družstva se navrátila k původním družstevním hodnotám a principům, kde charakteristickými momenty jsou demokratičnost řízení a nezávislost.

Zejména tyto principy byly v předlistopadovém Československu zdeformovány tím, že družstva byla součástí centrálně řízeného hospodářství, takže o nezávislosti se dalo těžko hovořit.

Ani v oblasti výběru řídicích struktur družstva nebyla nezávislá, takže ze současného pohledu ani jejich řízení nebylo zcela demokratické.

Na druhé straně, družstva byla více chráněna před vnějšími ekonomickými vlivy, a lze konstatovat, že z majetku, který si v tehdejších dobách vytvořila – byť o mnohý majetek je následně připravily restituce a povinná transformace počátkem 90. let – profitují dodnes.

Jaké následky pro družstevní sektor přineslo přijetí zákona č. 42/1992 Sb., tzv. zákona 3T?
Důsledky tohoto zákona, tzv. zákona transformačního, byly pro družstevní sektor velmi zhoubné. Povinná transformace družstev, plynoucí z tohoto zákona, připravila mnoho družstev o majetek a vedla i k značnému úbytku družstev. Jednak mnoho družstev tuto transformaci a následné vydání majetku nepřežilo, mnoho družstev zvolilo jinou právní formu své existence.

V současné době vnímáme tento zákon jako likvidační a lze konstatovat, že do dnešní doby se s jeho důsledky ještě některá družstva, zejména zemědělská, potýkají...

V roce 2006 byla zřízena rada vlády, jež se měla zabývat otázkami družstevnictví. Co by vlastně měla dělat, pokud by fungovala?
Rada vlády pro družstevnictví
byla zřízena usnesením č. 675 ze dne 31. května 2006. V jejím čele stál vedoucí Úřadu vlády ČR, měla 12 členů, bylo v ní zastoupeno pět relevantních ministerstev a představitelé všech družstevních sektorů. Práce měla probíhat ve třech výborech a rada mohla vytvářet ad hoc pracovní skupiny.

Z pohledu družstevnictví znamenala splnění dlouhodobého cíle, tedy tzv. institucionalizaci družstevnictví, jinak řečeno vytvoření orgánu, který na úrovni státní administrativy bude kompetentní pro posuzování otázek družstevnictví a bude je přenášet na vládní úroveň (tedy něco, co je v řadě zemí západní Evropy běžným jevem).

Její vytvoření bylo i naplněním obsahu některých evropských dokumentů, tedy zejména Sdělení Komise EU COM (2004) 18 o podpoře družstevní společnosti v Evropě z 24. února 2004, které členským vládám EU vytváření takových institucí či orgánů doporučovalo.

Znáte důvody, proč byl tento orgán posléze umrtven?
Bohužel, po následných volbách do parlamentu počátkem června 2006 došlo k naprosté změně vládnoucí politické garnitury v ČR a jedním z prvních kroků nové Topolánkovy vlády bylo přijetí usnesení č. 1088 ze dne 20. září 2006, kterým byla tato Rada vlády pro družstevnictví zrušena. Byla tedy zrušena dříve, než vůbec začala pracovat, a to dokonce vládou, která nezískala důvěru parlamentu a musela být nahrazena vládou jinou.

Bral tehdejší premiér v potaz vaše protesty?
Ne, tehdejší předseda vlády Mirek Topolánek nebral v potaz ani protesty představitelů českého družstevního sektoru, ani našich francouzských partnerů z GNC (francouzský střechový družstevní orgán), a na svém rozhodnutí nic nezměnil. Formálně své důvody takového kroku zdůvodnil tím, že » ve vztahu k družstevnictví konstatuji, že se jedná výsostně o právo soukromé, k němuž nepřísluší orgánům vlády vykonávat jiné než legislativními pravidly vymezené aktivity«.

Dále se odvolával na to, že družstevní struktury mají dostatečný prostor k vyjádření svých stanovisek v rámci těchto legislativních pravidel. Proto prý takový orgán, míněna rada vlády, považuje za nadbytečný.

Kde vidíte příčiny toho, že ani v současnosti není v ČR vykazována družstevní myšlence oficiální podpora?
Ptáte se, proč nemá družstevní myšlenka takovou podporu, jakou by si zasloužila a jakou má v řadě západních zemí či v komunitárních orgánech? Těžko mluvit za vládu či představitele politické a státní reprezentace. Osobně si myslím, že je to v podstatě politického myšlení těchto představitelů.

Družstevnictví, coby určitá forma kolektivního vlastnictví a přístupu, zřejmě neodpovídá jejich tvrdému příklonu k individualistickému pojetí života a aktivit. Pojmy jako solidarita, sociálno či jiné kategorie v této oblasti jsou této garnituře cizí, alespoň podle mého mínění.

Navzdory tomu všemu se v mezinárodním měřítku již připravuje Družstevní dekáda. Co bude jejím obsahem?
Pokud jde o Družstevní dekádu, jejímž prostřednictvím chce MDS navázat na výsledky Mezinárodního roku družstev 2012, tak v současné době jsou známy její hrubé obrysy, o kterých se hovořilo na mimořádném valném shromáždění MDS 31. října v britském Manchesteru. Je dále rozpracovávána, její obsah upřesňován a specifikován. Prozatím by však bylo předčasné pokoušet se o ní blíže hovořit.

A na závěr to nejzávažnější: Může družstevní podnikání pomoci ve snížení nezaměstnanosti?
Družstevní podnikání může dílem napomoci při snižování stupně nezaměstnanosti, a to ve stejné míře jako ostatní podniky. Tedy, podaří-li se nastartovat ekonomický růst, bude růst i ekonomika družstev a s tím může souviset i potřeba vytvářených nových pracovních míst.

Určitou cestou je i »překlápění« krachujících podniků v podniky participativní (tedy i ve družstva), ale to je složitá otázka a z hlediska legislativního na takový proces nejsme dobře připraveni (byť je to v mnoha zemích, např. ve Francii, USA, Argentině, běžná záležitost).

Samotné založení družstva nezaměstnanými je sice právně jednoduchou záležitostí a družstevní sektor je schopen metodicky být nápomocen, ale vyžaduje to jisté ekonomické zázemí (což se u nezaměstnaných asi nedá příliš předpokládat), stejně jako dobře postavený byznysplán či projekt. Nelze si myslet, že jenom zakládání družstev by bylo řešením problému.


frs
17. prosince
NETSOCAN