NETSOCAN
Ročník I. -- PROSINEC 2002 ---Číslo 0
Kulturní evoluce kapitalismu

ooooo Posoudíme-li poslední dvě tisíciletí lidských dějin podle způsobu, jakým byla pracovní síla odměňována za vykonanou práci, pak zde existovaly tři přirozené společensko-ekonomické typy: otrokářský, feudální a kapitalistický. Pracovní síla, lidská bytost, nejprve fungovala jako majetek, ke kterému jeho vlastník přijímal některé závazky až ve druhé fázi.
ooooo Z tohoto hlediska je kapitalismus vrcholem civilizace: pracovní síla je už formálně svobodná a dostává dokonce i mzdu.
ooooo Otrokářství společně s feudalismem, ačkoli se jich západní civilizace zřekla teprve před sto padesáti lety, se dnes jeví jako barbarské systémy. I přes vědomí, že už staří Egypťané vzdychali: „Dobré slovo je vzácné jako drahokam, ale spíše než u přítele je nalezneš u otrokyně v okovu.“ I přesto, že proti zrušení nevolnictví protestovali sami nevolníci.
ooooo Také kapitalismus prochází humanizačním procesem: zákaz dětské práce, osmihodinová pracovní doba, placená dovolená, atp. Těmto vymoženostem ovšem předcházel buď tvrdý boj, nebo dickensovská osvěta - dle národního naturelu. Nešlo však o konflikt lenochů a krvežíznivých hyen, jak mínili bílí či rudí prosťáčkové. Jedni spíše bojovali o prodloužení svého biologického a kulturního bytí a ti druzí o ekonomickou existenci.
ooooo Mnohé aspekty kulturního vývoje kapitalismu se stanou čitelnější, když se tato společnost zidealizuje, zjednoduší (podobně jako si fyzikové idealizují přírodu, chtějí-li zformulovat její zákony). Za element kapitalistického podnikání nechť poslouží rodinný podnik.
ooooo Tento prvek je příznačný, neboť jde o pracovníky a vlastníky zároveň. Rozdělování práce i odměny za ni tu probíhá za specifického konsenzu a společnost do něho do značné míry nemá ani důvod, ani právo zasahovat.
ooooo Zajímavá změna však nastane, když si tito podnikatelé - mnohdy za cenu velmi tvrdé práce a dlouhého odříkání - pořídí nový stroj. Stroj, řekneme za milión korun, stroj na kterém zručná obsluha měsíčně vyrobí výrobky za celých deset miliónů. Ale stroj, který členové rodinného podniku - ať už z nedostatku času nebo kvalifikace - nemohou sami obsluhovat. Přiberou si tudíž „do rodiny“ další pracovní sílu.
ooooo A veškerý kulturní konflikt kapitalismu se vlastně odehrává kolem stanovení výše spravedlivé odměny pro tohoto cizího pracovníka. „Rodina“ má totiž z decela dobrých důvodů zájem zaplatit co nejméně a námezdní síla žádá co nejvíc.
ooooo Diskuse o tom měla zpočátku nálepku buřičství: Nestačí ti mzda? Před branou čeká sto hladových krků - vezmou si ještě míň, marš! Marx hovořil rovnou o vykořisťování a vydedukoval pochybný závěr: ideální stav prý nastane, když nikdo nebude vlastnit nic.
ooooo Dnes se debata o existenci, natož o rozdělování oné nadhodnoty považuje za známku buď pochybného vychování, nebo vzdělání: Což nevíte, vy závistivče, že podnikatel platí daně, pojištění, ekologii, amortizaci, investice atd.? A propos, když kapitalista-lidumil svým zaměstnancům jen tak halabala zvýší mzdy a jeho konkurent o tutéž částku sníží cenu svých výrobků...
ooooo Ano, v klasickém kapitalismu je altruista ekonomickým sebevrahem!
ooooo Tento propletenec konfliktů a zájmů by mohl nečekaným způsobem vyřešit ESOP.(1)
ooooo Prvotní příčiny zrodu zaměstnaneckých akcií jsou vlastně podružné a podstatný je tento základní fakt: zaměstnanci ESOP-podniku mohou dostávat dokonce i méně peněz, a přesto jejich mzda bude spravedlivější, bude-li doplacena zaměstnaneckými akciemi. ESOP-management tak může pružně investovat, a přesto zaměstnance neošidí. Na rozdíl od klasického podniku, kde majitel onu nadhodnotu rovněž investuje, ale celou investici si přivlastní.
ooooo Největší námitky proti ESOPu: Zaměstnanecké akcionářství volí pracovníci krachujících podniků, aby se vyhnuli propouštění. ESOP je také nevhodný pro naše přezaměstnané závody. A ESOP (přesněji - jeden z jeho hybridů) zcela ztroskotal v Jugoslávii.
ooooo Odpovědi, které se nabízejí: Jestliže podnik krachuje, selhal management a zaměstnanecké akcionářství jej nejenom zachrání, ale dokonce obnoví jeho prosperitu... Není to naopak výrazný důkaz o vitalitě ESOPu? Není snad každý krachující podnik „přezaměstnaný“?
ooooo V naší transformující se ekonomice by ESOP patrně prokázal další specifické přednosti: zabránil by globálnímu úpadku a výprodeji ekonomiky, předešel by úniku podnikového majetku do rukou nomenklatury a odstranil by některé příčiny rozpadu státu.
ooooo Profesoru Sachsovi bylo při jedné z jeho pražských přednášek namítnuto: Není jeho propagace ESOPu v Česku, kde inteligence teprve objevuje ekonomický konzervatismus, poněkud anachronická? Pan profesor se rozesmál. V Americe jsou pro ESOP právě konzervativní intelektuálové: vidí, že se tak nebývale zvýší počet kapitalistů. Liberálové zase oceňují vysoký počet zainteresovaných vlastníků. Socialisté v tom spatřují socialismus a vědečtí marxisté se nečekaně dožili konce kapitalistického vykořisťování.
ooooo Když česká masmédia stoupence ESOPu masové bojkotují, eventuálně se jim vysmívají, čeho jsme vlastně svědky? Dalšího skvělého důkazu, jak komunisté ztupili inteligenci této země? Nebo za tím vězí čísi ekonomické zájmy? Možná tu panuje strach, že první fungující ESOP ukáže na klasické formy kapitalistického podnikání jako na nedemokratické a nekulturní.
ooooo Vývoj vědy a společnosti - tedy i kapitalismu - se však zastavit nedá. A proč se mu bránit, půjdou-li změny lidem k duhu?

(1)Emploée Stock Ownership Plan se zrodil jako intelektuální dítko Američana Louise Kelsa. Jeho nejušlechtilejším počinem bylo, že přiměl zaměstnance krachujících podniků amerického Středozápadu, aby finančně podpořili své bankrotující chlebodárce. Podstata spočívá v nabídce zaměstnaneckých akcií, na jejichž nákup stát poskytl výhodné půjčky a daňové úlevy.
V době největšího boomu na počátku 90-tých let byl ESOP zaveden do cca 10 000 podniků, zaměstnávajících asi 11,5 miliónů lidí, přičemž podíl zaměstnaneckého vlastnictví čítal v průměru 30%.

(LISTY, ročník XXIII, č. 6, 1993)
František Stočes

NETSOCAN