NETSOCAN
Ročník I. -- PROSINEC 2002 ---Číslo 0
Půl roku poté...

ooooo Motto: "Demokracie je, funguje-li stát, i když v jeho čele stojí třeba opice... " (prý) američtí novináři.

ooooo Ačkoliv první dojem z článku "Kolik stojí odpovědnost" (Lidové noviny č. 96) nebyl životu nebezpečný, po delší úvaze jsem se chytil za hruď s pocitem, který dobře znají lidé, o něž se pokoušel infarkt.
ooooo Zrekapitulujme si: V listopadu 1989 krášlil Václavské náměstí transparent "Zrušte SANOPZ! - SANOPZ dětem!" a občané byli zajedno: Pryč s výsadami komunistických potentátů (včetně soudruha Čalfy)! Půl roku poté mne pan Dobrovský ujišťuje, že bez prebend (i pro pana Čalfu) se vladařit nedá a případný nesouhlas bude projevem mých nejnižších lidských vlastností! Jakési trosky genů po husitech pan autor přesto manifestuje: zatímco velkoryse udílí nárok na zvláštní lékařskou péči "panu Čalfovi" odhodlaně totéž upírá "paní Čalfové". To je patrně ten revoluční odkaz! Inu, sám Matěj Brouček by zaslzel dojetím.
ooooo Roztomilým příkladem konzumního myšlení je pak obdiv panu ministrovi: tento excentrik prý ztrácí nervy ve vedení státu malichernostmi za pouhých 12 000 Kčs měsíčně a hrdinně odmítá lukrativní místo poradce firmy s platem mnohem vyšším (a dokonce v dolarech!). Obávám se, že je to podobné faux pas jako smeknutí klobouku před mladou krasavicí, poněvadž odmítla nabídku k sňatku od stařičkého pána Rothschilda... Ona krasavice by nás za podobnou poklonu odměnila pohrdavým úsměškem a nebyl by to ani tak projev nevychovaného mládí, jako spíš morální čistoty, ač možná ani nezná slovo mesaliance. Mne na rozdíl od autora dojímá spíš pohled na švadlenu, která pracuje 8 hodin denně jako stroj za 2000 Kčs.
ooooo Vím, že je to "nehorázné", ale přesto: staňme se na chvíli skutečně rovnoprávnými a hrdými voliči a považujme státní funkci za dobrovolné a nejčestnější povolání, jakým může být občan demokratického státu pověřen! Vysoký funkcionář za těchto okolností reprezentuje množinu voličů s průměrným příjmem zhruba 3000 Kčs. Přijímá-li mzdu vyšší než průměrnou, nejde o pouhou namyšlenost! Nazvěme to bez obalu politickou nemravností a symptomem politické nespravedlnosti v daném státě. Poněvadž morálka je tu sice specifická, zato dobře čitelná: nadprůměrny plat, privilegia a vrchnostenské manýry mění funkci v přitažlivé korýtko a demokrat u koryta stereotypně degeneruje v byrokrata.
ooooo Maloměšťák se ovšem takové logice zasměje, až se za břicho popadne. Promptně jí dá štempl primitivní závisti, která je hotova zardousit intelektuální konkurenci v té nejdelikátnější sféře. Poněvadž všichni schopní intelektuálové se ministerskému platu 3000 Kčs jen útrpně pousmějí... Avšak pro hrdého občana tu i pouhé slovo závist má úroveň nestoudné nadávky, na kterou i něžná švadlenka odpoví inzultací: "Patrně se nedohodnem. Zatímco vám jde stále o žlab, mně o blaho voličů! V průběhu státničení nechť si funkcionář ´´užívá´´: Potřebuje pohodlné a rychlé auto? Ať má to nejlepší a nejmodernější! Vyjednává se zhýčkaným hodnostářem? Ať mu nabídne nejvybranější pokrmy a nápoje! To snad patří ´´ke kšeftu´´! Diskutujeme snad o nezasloužených výsadách a platech, o korytech!"
ooooo Právě švadlenka se ztuhlou páteří a slábnoucím zrakem patří k těm, co nejlépe chápou, že koryta tu jsou a byla odjakživa. A je jí docela jedno, zda onen "boj o koryto" pojmenujeme intelektuální konkurencí či jinak. Ale vůbec jí není lhostejný dosavadní účet oné, decentně řečeno, intelektuální konkurence: rakousko-uherští demokraté vehnali voliče do jatek první světové války! Demokratická elita první republiky je svěřila pod Hitlerovu "ochranu"! Zkraťme to: z kasemat pseudodemokracie, vynálezu to bolševických aristokratů, se vypotáceli na denní světlo poloslepí občané rozvojové země!...
ooooo A švadlenka se právem táže: jakou měsíční gáži by většině protagonistů oné "intelektuální konkurence" asi vystavila historie? Dosáhla by cifra alespoň průměrného platu voličů?
ooooo Faktem je, že kultura i etika prodělávají subtilní vyvoj. Kdysi by sňatek s bohatým staříkem byl pro dívku a její rodiče hotovým ternem. Ale tehdy ve veřejných místnostech visely i cedulky: "Plivati na podlahu se zapovídá!" I postoj občanů ke státu se mění. Jedni věnují poslední šperk na zlatý poklad republiky, zatímco druzí se snaží ze stejně chudé země urvat nejšťavnatější sousta.
ooooo Je skutečně utopií doba, kdy se, dejme tomu, ministr zastydí, že pobírá x-násobně vyšší plat než poctivě pracující, udřená švadlena? Je opravdu nefunkční eventualita, při níž by se lidé v časové náročných funkcích střídali, řekněme, na směny? Že by, podobně jako dispečeři gigantických technologických provozů, pracovali jen osm hodin denně a pak žili relativně běžným občanským životem? Že by tudíž mohli pobírat i úplně normální mzdu? Že by se dala zrušit i řada privilegií?
ooooo Pochopitelně, jenom šílenec by paralyzoval chod ministerstva tím, že tu šéfovi stanoví mzdu 3000 Kčs a v "banalitách" všedního dne uštve ekonomického génia.
ooooo Na druhou stranu bych nebránil ministrovi, bude-li se cítit občansky natolik svobodný a intelektuálně, kulturně i sociálně vyzrály, aby tu část požitků, kterou považuje za nemorální, věnoval na Fond republiky... Možná to bude jeden z kroků od konzumní ke skutečně humánní, občanské společnosti.
ooooo Pochopitelně že toto memento míří především do budoucnosti, poněvadž věřím, že většina laureátů posledních voleb má ten nejvyšší morální kredit. A takové vědomí prospěje srdci víc než celý sud "Poděbradky". Pokud jsem se snad pana Dobrovského nerad dotkl, srdečně se omlouvám. Zas volně dychám a bolesti pod hrudní kostí poněkud ustoupily.

(České noviny č. 13, 30. 8. 1990)
František Stočes

NETSOCAN